Ve studii s 339 obézními pacienty (BMI > 30 kg/m2; věk: 42–74), dosud bez známek diabetu, byl po dobu šesti let (medián 6,3 roky) sledován profylaktický účinek bezafibratu v dávce 400 mg (n = 178), resp. placeba (n = 161) právě na rozvoj zhoršené tolerance glukózy, eventuálně samotného diabetes mellitus. Diabetes se rozvinul celkem u 98 pacientů, z čehož 56 (37,0 %) bylo léčeno placebem a 42 (27,1 %) bezafibratem (p = 0,01). Ve skupině léčené bezafibratem byl rovněž významně prodloužen interval do rozvoje prvních známek tohoto onemocnění – 4 (2,1–5,0) vs 2 (0,5–3,5) roky (p = 0,002). Riziko rozvoje diabetu tak bylo v této skupině podstatně nižší – 0,59 (95% CI: 0,39–0,91). Bezafibrát podávaný obézním pacientům byl tedy v této studii spojen s významným snížením pravděpodobnosti rozvoje diabetu.