Metabolické účinky psychofarmak

Číslo: 6 / 2005 (Obsah)
Rubrika: Nežádoucí účinky
Obor: Psychiatrie
Autoři: MUDr. Martin Anders, Ph.D.
Autoři - působiště: Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN, Praha

Souhrn

Psychofarmakologická léčba zažívá období prudkého rozvoje. Prvním výrazným objevem byla antidepresiva se schopností inhibovat zpětné vychytávání serotoninu, k jejichž novým vlastnostem patří ani ne tak výrazně vyšší účinnost, ale zejména podstatně lepší snášenlivost a bezpečnost.

Úvod

Psychofarmakologická léčba zažívá období prudkého rozvoje. Prvním výrazným objevem byla antidepresiva se schopností inhibovat zpětné vychytávání serotoninu, k jejichž novým vlastnostem patří ani ne tak výrazně vyšší účinnost, ale zejména podstatně lepší snášenlivost a bezpečnost. Podobná situace nastala v oblasti léčby psychotických poruch – o tom, že atypická antipsychotika jsou průlomem v péči o pacienty trpící schizofrenií není sporu, a jsou také proto považována prakticky na celém světě za léčbu první volby. Na jejich příkladu si můžeme ukázat, jak je celá tato problematika složitá.

Atypická antipsychotika poutají pozornost z mnoha důvodů, a jedním ze specifických aspektů psychofarmakologické léčby jsou metabolické nežádoucí účinky. Je nutno přiznat, že asi jen velmi obtížně bychom v moderní medicíně hledali tak kontroverzní, konfliktní a nesnadno uchopitelné téma. Je samozřejmě nesmírně prospěšné, že hledáme řešení tohoto problému, neboť nás to přivádí k novým, neotřelým, ale také komplexním pohledům na samu základní chorobu. Podle nových hypotéz je také velmi pravděpodobné, že při psychotické poruše je narušena nejen funkce centrálního nervového systému, ale dochází i k alteracím funkcí jiných buněčných populací. Celý problém je však třeba vnímat v kontextu komplexní léčby schizofrenie, kdy prvořadým cílem po zvládnutí akutního stavu je snížení rizika relapsu a tím i zvýšení šance pacienta na kvalitní život, s čímž samozřejmě souvisí také péče o jeho zdraví fyzické.


Obrázek č. 1

ft

Antipsychotika a přírůstek tělesné hmotnosti

Současná epidemie obezity – zejména v rozvinutých zemích Evropy a Ameriky – nám znesnadňuje situaci, neboť pokud chceme hodnotit výskyt některého parametru mezi skupinou nemocných, je samozřejmě nutné znát výskyt tohoto jevu mezi jedinci, kteří jsou považováni za zdravé (obrázek 1) . Pravdou zůstává, že nemocní trpící schizofrenií se vyznačují zvláštním chováním ve vztahu k jídlu a obezita u nich není stavem výjimečným. O tom referuje ve svých pracích z 19. století jeden ze zakladatelů koncepce současného pojetí duševních poruch Kraepelin, který popisuje, že příjem potravy těchto pacientů fluktuuje od plného odmítání potravy až po záchvatovité přejídání. Takový způsob příjmu potravy je spojen s odpovídajícími výkyvy tělesné hmotnosti. Akutní období onemocnění bývá provázeno úbytkem tělesné hmotnosti, což potvrzují i metaanalýzy studií antipsychotické léčby, kdy nemocní léčení placebem ubývají na hmotnosti. [1] K důvodům, proč je tato skupina nemocných náchylná k obezitě, patří negativní příznaky schizofrenie spojené s apatií, sociálním stažením a obecným porušováním životosprávy. Také slabá ekonomická stránka života pacientů trpících dlouhodobě schizofrenií může vyústit v nezdravý dietní režim spojený s preferencí levných, často kalorických potravin, před dražší racionální stravou apod. [2] Různé pohledy přináší řada menších či větších epidemiologicky zaměřených prací. [3-8]

Allison a spol. [1] v již zmíněné práci zhodnotili 81 studií a zjišťovali přírůstek tělesné hmotnosti po 10 týdnech léčby. Léčba clozapinem a olanzapinem vedla ke zvýšení hmotnosti o 4,45 a 4,15 kg, u nemocných léčených risperidonem se tělesná hmotnost zvýšila o 2,1 kg, při léčbě sertindolem o 2,92 kg a ziprasidonem o 0,04 kg. Placebo bylo spojeno s průměrnou redukcí tělesné hmotnosti o 0,74 kg. Mezi klasickými antipsychotiky se průměrné hodnoty pohybovaly od přírůstku tělesné hmotnosti o 1,1 kg u haloperidolu přes 2,65 kg u chlorpromazinu až po zvýšení tělesné hmotnosti o 3,19 kg u pacientů léčených thioridazinem (obrázek 2).

Přírůstek tělesné hmotnosti je nacházen u osob léčených olanzapinem do 39. týdne terapie, [9] v případě clozapinu nepřetržitě po sledovaných 46 měsíců léčby. [10] Nemocní léčení ziprasidonem, risperidonem nebo quetiapinem dosahují fáze stabilizace tělesné hmotnosti dříve, obvykle v průběhu prvních několika měsíců léčby. [11-13]

Údaje týkající se dlouhodobé léčby běžné klinické populace jsou zatím ojedinělé. Sledování nemocných léčených antipsychotiky po 12 měsíců ukázalo, že průměrný přírůstek hmotnosti byl v olanzapinové skupině 3,42 kg, ve skupině risperidonové 2,24 kg, při léčbě quetiapinem 1,99 kg a u haloperidolu 1,67 kg. [14]


Obrázek č. 2

ft

Co by však nemělo zůstat nepovšimnuto, je korelace mezi potenciálem atypických antipsychotik indukovat přírůstek tělesné hmotnosti a mírou jejich účinnosti. Ve dvojitě zaslepené studii [15] porovnávající clozapin, olanzapin, risperidon a haloperidol byla zjištěna korelace míry učinnosti clozapinu a olanzapinu s jejich schopností zvyšovat tělesnou hmotnost, což nebylo potvrzeno pro léčbu haloperidolem a risperidonem. Podobné výsledky v případě clozapinu publikovali i Meltzer a spol. v roce 2002. [16]

Antipsychotika a dyslipidemie

Další oblastí, která je neoddělitelná od předchozího tématu, je změna lipidového spektra při léčbě schizofrenie atypickými antipsychotiky. Koncentrace lipidů v plazmě je limitována řadou faktorů – genetickou predispozicí, dietními návyky, tělesnou hmotností, přítomností systémových onemocnění (zejména diabetu), ale také vlivem zevních faktorů, jako je konzumace alkoholu či souběžné užívání dalších léků.

Klasická antipsychotika se v míře ovlivnění lipidů liší – účinek byl prokázán u chlorpromazinu, ale nebývá přítomen při terapii haloperidolem. [17-18] Specifický vliv na jednotlivé lipidové frakce potvrdili až Sasaki a spol. v roce 1984. [19] Studie ukázala, že plazmatická koncentrace lipoproteinů s vysokou denzitou (HDL) je u léčených fenothiaziny signifikantně nižší ve srovnání se zdravými kontrolami, zatímco koncentrace triacylglycerolů (TAG) je zvýšena. Sasaki a spoluautoři potvrdili i malý rozdíl v ovlivnění celkového cholesterolu, HDL a lipoproteinů s nízkou denzitou (LDL) fenothiaziny a butyrofenony, ale nalezli o 60 % vyšší koncentraci TAG u nemocných léčených chlorpromazinem. [20]

Ve skupině atypických antipsychotik se v tomto parametru prozatím jeví jako nejrizikovější clozapin a olanzapin, o kterých je také k dispozici nejvíce údajů. [21-24] Jedna z retrospektivních studií, [25] zkoumající přes 200 nemocných, byla zaměřena na porovnání právě těchto parametrů před terapií a po ní. U nemocných léčených clozapinem a olanzapinem byl zaznamenán signifikantně vyšší nárůst plazmatické koncentrace TAG oproti dalším použitým farmakům (risperidon, quetiapin, haloperidol, fluphenazin). Risperidon a ziprasidon vykazují minimální účinek. [26,27] Podstatně méně údajů máme o quetiapinu. [28]


Obrázek č. 3

ft

V dalších studiích se potvrdila korelace plazmatických koncentrací leptinu, TAG, tělesné hmotnosti a míry ovlivnění psychopatologie. [29] Klinická účinnost, měřená redukcí skóru PANSS (Positive And Negative Syndrome Scale), byla spojena s hodnotami plazmatických koncentrací leptinu, a to ve všech skupinách atypických antipsychotik. V nejobsáhlejší přehledové práci [30] se konstatuje, že butyrofenony (haloperidol) a atypická antipsychotika (ziprasidon, risperidon a aripiprazol) jsou spojeny s nižším rizikem indukce dyslipidemie. Oproti tomu chlorpromazin, thioridazin, clozapin, olanzapin a quetiapin mají toto riziko vyšší. Hypotetickými mechanismy vzniku jsou zvýšení tělesné hmotnosti, změny stravovacích návyků a rozvoj poruchy glukózové tolerace.

Antipsychotika a porucha glukózové tolerance, diabetes mellitus, diabetická ketoacidóza

Jde o téma nadmíru závažné, dlouhodobě zkoumané. O tom svědčí skutečnost, že existují práce z počátku 20. století, kdy se autoři věnovali sledování abnormální glukózové tolerance u nemocných trpících dementia praecox, [31-33] a čerstvé studie potvrzují vyšší výskyt diabetes mellitus 2. typu u nemocných schizofrenií ve srovnání s ostatní populací. [34] Studie prokazují, že první epizoda schizofrenie, dosud neléčená jakoukoliv medikací, je spojena se zvýšeným množstvím viscerálního tuku, [35,36] narušenou glukózovou tolerancí a inzulinovou rezistencí oproti zdravým kontrolám. [37] Zprávy o zvýšení incidence diabetu v populaci nemocných trpících schizofrenií se objevují na počátku 50. let, kdy je referováno o 3–4x vyšším riziku vzniku diabetu při léčbě fenothiaziny. [38] Další rozšíření zájmu přineslo zavedení clozapinu a samozřejmě i látek, jejichž mechanismus účinků bývá odvozován od komplexního působení clozapinu (risperidon, olanzapin, quetiapin, sertindol, ziprasidon, aripiprazol). Od doby uvedení těchto látek do běžné praxe byl publikován nespočet retrospektivních studií a kasuistických sérií o nově zjištěných případech diabetu u pacientů léčených těmito antipsychotiky [39]. K dispozici máme také celou řadu přehledů literatury, [40-43] je však důležité si uvědomit, že zvýšený zájem o tuto oblast, který jednoznačně prospívá bezpečné léčbě nemocných, vede ke zvýšenému počtu vyšetření v případě některých psychofarmak, což může následně zkreslovat úvahy o možných souvislostech. [44,45] U některých nemocných dochází k rozvoji diabetu souběžně s obezitou, ale existují i zprávy o tom, že dochází k rozvoji diabetické ketoacidózy bez přítomnosti obezity. Dokumentováno je 23 úmrtí z důvodu diabetické ketoacidózy při terapii olanzapinem, 25 clozapinem, 11 quetiapinem [43] a 4 risperidonem.


Obrázek č. 4

ft

Zkoumají-li se parametry glukózové tolerance u jedinců léčených clozapinem, olanzapinem, risperidonem, klasickými antipsychotiky nebo u jedinců bez onemocnění, a tudíž i bez léčby, [46] docházíme k zajímavým zjištěním. Je patrná diferenciace: olanzapin zvyšuje plazmatické koncentrace glukózy ve všech časových kontrolách (nalačno, v 15., 45. a 75. minutě) a clozapin nalačno a v 75. minutě, ve srovnání s klasickými léčivy a zdravými kontrolami. Risperidon působí podobně, ale rozdíl byl shledán pouze ve srovnání se zdravými kontrolami. Nebyl nalezen rozdíl při porovnání risperidonu s klasickými antipsychotiky a u klasických antipsychotik v porovnání s hodnotami u zdravých kontrol. Jin a spol. [47] podávají systematický přehled celé situace do dnešních dní. Leslie a spol. v roce 200448 popisují incidenci nově diagnostikovaných případů diabetu mezi 60 000 nemocnými léčenými antipsychotiky (clozapin, olanzapin, quetiapin, klasická antipsychotika) v monoterapii a konstatují, že riziko vzniku diabetu kolísá od 0,05 % pro risperidon až po 2,03 % u léčených clozapinem. Pro dokonalejší přehled chybí prospektivní studie. [49,50]

Na teoretické úrovni se již nyní můžeme směle pouštět do formulování více či méně odvážných hypotéz. Jedním ze základních kamenů může být poznatek, že neurony jsou velmi podobné pankreatickým buňkám, které produkují inzulin, a to více než jiné typy buněčných populací. Kořeny této neobvyklé podobnosti lze hledat v tom, že pankreatické ostrůvky velmi pravděpodobně vznikly v průběhu evoluce ze skupiny neuronů, které produkovaly inzulin. [51] Obzvláštní význam inzulinu při procesech stárnutí, tedy i v procesu neurodegenerace, je známa ze studií na laboratorních zvířatech, u kterých byl genetickou manipulací vyřazen gen pro inzulinový receptor. Mechanismus delšího přežívání takových zvířat nám zůstává i nadále neznámý. Připomeňme si na tomto místě, že je znám význam inzulinu v etiopatogenezi neurodegenerativních onemocnění včetně Alzheimerovy nebo Parkinsonovy choroby. Schizofrenie je také doprovázena morfologickými změnami mozku, [52-54] snížením objemu šedé hmoty, úbytkem neuroglie a neuropilu, přičemž bylo velmi nedávno publikováno, že podávání atypických antipsychotik (olanzapin) tento proces zastavuje, na rozdíl od antipsychotik klasických (haloperidol). [55]

Řada lékařských učebnic ještě donedávna zdůrazňovala, že mozek je orgán, který je na působení inzulinu necitlivý. Údaje z poslední doby však tyto nálezy popírají a potvrzují přítomnost inzulinu a receptorů pro inzulin v mozku. [56,57] Růst koncentrace inzulinu v periferii zvyšuje koncentraci v mozku a mozkomíšním moku, přičemž periferní hyperinzulinemie má za následek down-regulaci receptorů v hematoencefalické bariéře a snižuje se transport inzulinu do mozku. [58] Inzulinové receptory jsou lokalizovány v synapsích jak astrocytů, tak neuronů. Nejvíce inzulinových receptorů se vyskytuje v čichové kůře, kortexu, hippocampu, hypothalamu, amygdale a v septu. [59]

V této souvislosti se samozřejmě nabízí celá řada otázek – například zda antipsychotika nemohou svůj terapeutický účinek částečně vyvolávat i působením na inzulinové receptory neuronální nebo gliální, nebo zda nedochází k přímému ovlivnění buněk pankreatických ostrůvků nebo jejich inzulinových receptorů použitými antipsychotiky vzhledem k jejich společnému původu s neurony. Nevyjadřuje tato spojená reaktivita také skutečnost, že u predisponovaného jedince mají buňky inzulinových ostrůvků a neurony určité společné vlastnosti, a jsou tudíž citlivé na působení antipsychotik a každá populace reaguje ve znamení své základní funkce. Dosud nikdo tyto hypotézy neprokázal, ale reverzibilita metabolických účinků antipsychotik nacházená v některých studiích by tuto teorii potvrzovala. [42]


Obrázek č. 5

ft

Klinické dilema

Kliničtí lékaři jsou nuceni řešit nelehké dilema, jakou strategii zvolit, aby dosáhli snížení tělesné hmotnosti a omezili tak dlouhodobý nepříznivý vliv na zdraví. Máme k dispozici konsensus odborníků více oborů. [60] Zahraniční materiály doporučují u nemocných s přírůstkem tělesné hmotnosti 5 % nebo více od zahájení léčby kdykoliv v jejím průběhu změnu léčby na látky bez potenciálu navození přírůstku hmotnosti. [61] Existuje celá řada údajů o prospěšnosti vlivu snížení tělesné hmotnosti na parametry celkové doby přežití, krevního tlaku a koncentrace glykosylovaného hemoglobinu. [62-65] Zdůrazňován je vliv úpravy životosprávy a tělesného cvičení. Loh a spol. [66] ukazují výsledky řízeného behaviorálního programu zaměřeného na redukci tělesné hmotnosti u nemocných trpících schizofrenií, a prozatím je patrné, že snižování tělesné hmotnosti v této specifické populaci pacientů není jednoduchou záležitostí. Podobně zaměřené studie nepatří k četným a jen ojediněle jsou kontrolované a randomizované. Ověření tohoto postupu bude jistě probíhat i nadále.

Lze shrnout, že v průběhu antipsychotické léčby je důležité sledovat zejména přírůstek tělesné hmotnosti vyšší než 7 % původní hmotnosti během prvních 6 měsíců, změny glykemie a lipidogramu nad fyziologická rozmezí a zvýšení krevního tlaku (jako součást metabolického syndromu). Dle přítomnosti rizikových faktorů lze doporučit přibližně tři režimy monitorování (Španiel a spol. [60] – tabulka 1–3). Zhoršení v některých parametrech by při léčbě antipsychotiky nemělo vést automaticky ke změně léčby, mělo by ale znamenat změnu algoritmů monitorování jednotlivých parametrů, opakované vyšetření a popřípadě léčbu či dispenzarizaci u specialisty (diabetologa, internisty), a to podle dynamiky těchto parametrů, závažnosti stavu a celkového rizika daného pacienta. Tuto intervenci by měla doplňovat edukace pacienta a příbuzných (stravovací návyky a fyzická aktivita, zařazení pacienta do příslušného rehabilitačního programu).

Pokud nejsme úspěšní s výše uvedenými opatřeními, lze přistoupit ke strategii převodu léčby. Z nové generace antipsychotik jsou zmiňována zejména dvě léčiva – ziprasidon a aripiprazol. Studie převodu léčby z poslední doby dokládají, že změna terapie na léky metabolicky neutrální vede k úpravě nebo normalizaci tělesné hmotnosti a dalších metabolických parametrů. [67-69]

Lékař musí vždy přímo s nemocným zvážit přínos takové změny a posuzovat ji s ohledem na negativní aspekty. Existují situace, kdybychom ke změně léčby přistupovat neměli. Weiden a spol. [70] nedoporučují měnit léčbu po dobu 3–6 měsíců při její úspěšnosti po odeznění akutní exacerbace psychózy nebo pokud je riziko exacerbace psychotických symptomů neúměrně vysoké, přičemž zde je nutné provést změnu při hospitalizaci. Změnu není vhodné provádět také u nemocných, kteří ji odmítají, nebo v období silného psychosociálního stresu. V literatuře se uvádí trojí postup výměny atypických antipsychotik: a) okamžité (abruptní) ukončení léčby původní a zahájení léčby nové; b) pozvolné snížení původní léčby a pozvolná vzestupná titrace léčby nové; c) zkřížené podávání, tj. souběžné pozvolné snižování původní léčby a pozvolná vzestupná titrace nové léčby. [70-71] Jako jedna z nejbezpečnějších bývá označována varianta poslední.

Závěr

Poznání etiopatogeneze schizofrenie se i nadále prohlubuje a jedním z jeho velmi silných hybných momentů je studium nežádoucích účinků psychofarmak, která poutají naši pozornost k oblastem běžně opomíjeným. Specialisté v klinické praxi musí již dnes zaujmout k celé situaci postoj a vést léčbu atypickými antipsychotiky specifickými strategiemi, které minimalizují případné dlouhodobé následky pro nemocné. Odborná veřejnost bude jistě s napětím očekávat první výsledky řádně koncipovaných studií, a do té doby bychom si při použití atypických antipsychotik v léčbě našich pacientů měli být vědomi výše uvedených rizik a chovat se dle doporučených postupů, [60] což je v tuto chvíli jediný možný způsob, jak předejít vzniku komplikací při léčbě.

Literatura

     
  1. Allison DB, Mentore JL, Heo M, et al.   Antipsychotic-induced weight gain: acomprehensive research synthesis.   Am J Psychiatry 1999;156:1686–96.
  2.  
  3. Davidson S, Judd F, Jolley D, et al. cardiovascular risk   factors for people with mental illness. Aust N Z J Psychiatry   2001;35:196–202.
  4.  
  5. Heiskanen T, Niskanen L, Lyytikainen R, Saarinen PI,   Hintikka J. Metabolic syndrome in patients with schizophrenia. J Clin   Psychiatry 2003;64:575–9.
  6.  
  7. Basu R, Brar JS, Chengappa KNR, et al. The prevalence of   the metabolic syndrome in patients with schizoaffective disorder –   bipolar subtype. Bipolar Disord 2004;6:314–8.
  8.  
  9. Ford ES, Giles WH, Dietz WH. Prevalence of the metabolic   syndrome among US adults: findings from the third National Health and   Nutrition Examination Survey. JAMA 2002;287: 356–9.
  10.  
  11. Cohn T, Prud'homme D, Streiner D, Kameh H, Remington G.   Characterizing coronary heart disease risk in chronic schizophrenia:   high prevalence of the metabolic syndrome. Can J Psychiatry   2004;49:753–60.
  12.  
  13. McEvoy JP, Meyer JM, Nasrallah HA, Goff DC, Stroup TS,   Lieberman JA. High prevalence of the metabolic syndrome among US   patients with schizophrenia: baseline results from CATIE. Program and   abstracts of the American Psychiatric Association 2005 Annual Meeting;   May 21–26, 2005; Atlanta, Georgia. Poster session.
  14.  
  15. Ryan MC, Thakore JH. Physical consequences of schizophrenia and its treatment: the metabolic syndrome. Life Sci 2002;71:239–57.  
  16.  
  17. Kinon   BJ, Basson BR, Gilmore JA, et al. Long-term olanzapine treatment:   weightchange and weight-related factors in schizophrenia. J Clin   Psychiatry 2001; 62:92–100.
  18.  
  19. Henderson DC, Cagliero E, Gray C, et al.: Clozapine,   diabetes mellitus, weight gain, and lipid abnormalities: a five-year   naturalistic study. Am J Psychiatry 2000;157:975–81.
  20.  
  21. Brecher M, Melvin K: Effect of long term quetiapine   monotherapy on weight in schizphrenia. Poster preseneted at the annual   meeting of APA, New Orleans 2001.
  22.  
  23. Green AI, Patel JK, Goisman RM, et al. Weight gain from   novel antipsychotics drugs: need for action. Gen Hosp Psychiatry   2000;22:224–35.
  24.  
  25. Taylor DM, McAskill R. Atypical antipsychotics and weight gain: a systematic review. Acta Psych Scand 2000;101:416–32.  
  26.  
  27. Treuer   T, Bartiene R, Blinc-Pesck M, et al. An observational study (IC-SOHO)   comparing olanzapine, risperidone, quetiapine and haloperidol in the   treatment of patients with schizophrenia: 12-months results. Poster   prezentovaný na 17th ECNP, Stockholm, Švédsko, 9–13 10. 2004.P.2.089.
  28.  
  29. Czobor P, Volavka J, Sheitman B, et al.   Antipsychotic-induced weight gain and therapeutic response: a   differential association. J Clin Psychopharmacol 2002;22:244–51.
  30.  
  31. Meltzer HY, Perry E, Jayathilake K, et al.   Clozapine-induced weight gain predicts improvement in psychopathology.   Schiz Research 2002;59:19–27.
  32.  
  33. Mefferd RB, Labrosse EH, Gawienowski AM, et al.   Influence of chlorpropmazine on certain biochemical variables of   chronic male schizophrenia. J Nerv Ment Dis 1958;127:167–79.
  34.  
  35. Clark ML, Ray TS, Paredes A, et al. Chlorpromazine in   women with chronic schizophrenia: the effect on cholesterol levels and   cholesterol-behavior relationship. Psychosomatic Med 1967;29:634–42.
  36.  
  37. Sasaki J, Kumagae G, Sata T, et al. Decreased   concentration of high density lipoprotein cholesterol in schizophrenic   patientns treated with phenothiazines. Atherosclerosis 1984;51: 163–69.  
  38.  
  39. Sasaki J, Funakoshi M, Arakawa K. Lipids and   apolipoproteins in patients treated with major tranquilizers. Clin   Pharmacol Ther 1985;37:684–7.
  40.  
  41. Spivak B, Lamschtein C, Talmon Y, et al. The impact of   clozapine treatment on serum lipids in chronic schizophrenic patientns.   Clin Neuropharmacol 1999; 22:98–101.
  42.  
  43. Cato MM, Yovtcheva SP, Stanley-Tilt CA, et al. Metabolic   and cardiovascular consequences of prolonged clozapine treatment: a   retrospective study. Poster presented at APA meeting, Chicago 2000.
  44.  
  45. Meyer JM. Novel antipsychotics and severe hyperlipidemia. J Clin Psychopharmacol 2001a;21:369–74.  
  46.  
  47. Meyer   JM. A retrospective comparison of lipid, glucose and weight changes at   oneyear between olanzapine and risperidone treated inpatientns. J Clin   Psychiatry 2002;63:425–33.
  48.  
  49. Wirshing DA, Boyd JA, Meng LR, Ballon JS, Marder SR,   Wirshing WC. The effects of novel antipsychotics on glucose and lipid   levels. J Clin Psychiatry 2002;63:856-65.
  50.  
  51. Daniel DG, Weiden P, O_Sullivan RL. Improvements in   indices of health status in outpatients with schizophrenia following a   switch to ziprasidone from conventional antipsychotics, olanzapine or   risperidone. Poster presented at APA meeting, Chicago 2000.
  52.  
  53. Kingsbury SJ, Fayek M, Trufasiu D, et al. The apparent   affectsof ziprasidone on plasma lipids and glucose. J Clin Psychiatry   2001; 62:347–9.
  54.  
  55. Meyer JM. Effects of atypical antipsychotics on weight gain and serum lipids. J Clin Psychiatry 2001b;62(Suppl):27–34.  
  56.  
  57. Atmaca   M, Kuloglu M, Tezcan E, Ustundag B. Serum leptin and triglyceride   levels in patients on treatment with atypical antipsychotics. J Clin   Psychiatry 2003;64:598–604.
  58.  
  59. Meyer JM, Koro CE. The effects of antipsychotic thetrapy on serum lipids: a comprehensive review. Schizophr Res 2004;70:1–17.  
  60.  
  61. Raphael   T, Parsons JP. Blood sugar studies in dementia praecox and manic   depressive insanity. Arch Neurol Psychiatry 1921;5:681–709.
  62.  
  63. Lorenz WF. Sugar tolerance in dementia praecox and other mental disorders. Arch Neurol Psychiatry 1922;8:184–96.  
  64.  
  65. Kohen D. Diabetes mellitus and schizophrenia: historical perspective. Br J Psychiatry 2004;47(Suppl):S64–6.  
  66.  
  67. Mukherjee S, Decina P, Bocola V, et al. Diabetes in schizophrenic patients. Compr Psychiatry 1996;37:68–73.  
  68.  
  69. Nasrallah HA. A review of the effect of atypical antipsychotics on weight. Psychoneuroendocrinology 2003;28:83–96.  
  70.  
  71. Thakore   JH, Mann JN, Vlahos I, Martin A, Reznek R. Increased visceral fat   distribution in drug-naive and drug-free patients with schizophrenia.   Int J Obes Relat Metab Disord 2002;26:137–41.
  72.  
  73. Ryan MC, Collins P, Thakore JH. Impaired fasting glucose   tolerance in first-episode drug-naive patients with schizophrenia. Am J   Psychiatry 2003;160:284–9.
  74.  
  75. Thonnard-Neumann E. Phenothiazines and diabetes in hospitalized women. Am J Psychiatry 1968;124:978–82.  
  76.  
  77. Sernyak   MJ, Leslie DL, Alarcon RD, et al. Association of diabetes mellitus with   use of atypical neuroleptics in the treatment of schizophrenia. Am J   Psychiatry 2002;159:561–6.
  78.  
  79. Koller E, Schneider B, Bennett K, Dubitsky G. Clozapine-associated diabetes. Am J Med 2001;111:716–23.  
  80.  
  81. Koller   EA, Cross JT, Doraiswamy PM, Schneider BS. Risperidone-associated   diabetes mellitus: a pharmacovigillance study. Pharmacotherapy   2003;23:735–44.
  82.  
  83. Koller EA, Doraiswamy PM. Olanzapine-associated diabetes mellitus. Pharmacotherapy 2002;22:841–52.  
  84.  
  85. Koller   EA, Weber J, Doraiswamy PM, Schneider BS. A survey of reports of   quetiapine-associated hyperglycemia and diabetes mellitus. J Clin   Psychiatry 2004;65:857–63.
  86.  
  87. Buse JB, Cavazzoni P, Hornbuckle K, Hutchins D, Breier   A, Jovanovic L. A retrospective cohort study of diabetes mellitus and   antipsychotic treatment in the United States. J Clin Epidemiol   2003;56:164–70.
  88.  
  89. Taylor D, Young C, Esop R, et al. Testing for diabetes   in hospitalised patients prescribed antipsychotic drugs. J Psychiatry   2004;185:152–6.
  90.  
  91. Newcomer JW, Haupt DW, Fucetola R, et al. Abnormalities   in glucose regulation during antipsychotic treatment of schizophrenia.   Arch Gen Psychiatry 2002;59:337–45.
  92.  
  93. Jin H, Meyer JM, Jeste DV. Atypical antipsychotics and   glucose dysregulation: a systematic review. Schizophr Res 2004;71:   195–212.
  94.  
  95. Leslie DL, Rosenheck RA. Incidence of newly diagnosed   diabetes attributable to atypical antipsychotic medication. Am J   Psychiatry 2004; 161:1709–11.
  96.  
  97. Bushe C, Leonard B: Association between atypical   antipsychotic agents and type 2 diabetes: review of prospective   clicnical data. BMJ 2004;184(Suppl):87–93.
  98.  
  99. Haddad P: Antipsychotics and diabetes: review of non-propesctive data. BMJ 2004;184(Suppl):80–6.  
  100.  
  101. Rulifson   EJ, Kim SK, Nusse R. Ablation of insulin producing neurons in flies:   growth and diabetic phenotypes. Science 2002;296:1118–20.
  102.  
  103. Zipursky RB, Lim KO, Sullivan EV, Brown BW, Pfefferbaum   A. Widespread cerebral gray matter volume deficits in schizophrenia.   Arch Gen Psychiatry 1992;49:195–205.
  104.  
  105. DeLisi LE, Sakuma M, Tew W, Kushner M, Hoff A, Grimson   R. Schizophrenia as a chronic active brain process: a study of   progressive brain structural change subsequent to the onset of   schizophrenia. Psychiatry Res 1997;74:129–40.
  106.  
  107. Wright IC, Rabe-Hesketh S, Woodruff PWR, David AS,   Murray RM, Bullmore ET. Meta-analysis of regional brain volumes in   schizophrenia. Am J Psychiatry 2000;157:16–25.
  108.  
  109. Lieberman JA, Tollefson GD, Charles C, et al.   Antipsychotic drug effects on brain morphology in first-episode   psychosis. Arch Gen Psychiatry 2005;62:361–70.
  110.  
  111. Schulingkamp R, Pagano T, Hung D, Raffa R. Insulin   receptors and insulin action in the brain: review and clinical   implications. Neurosci Biobehav Rev 2000;24:855–72.
  112.  
  113. Ferrannini E, Galvan AQ, Gastaldelli A, et al. Insulin: new roles for an ancient hormone. Eur J Clin Invest 1999;9:842–52.  
  114.  
  115. Wallum   BJ, Taborsky GJ, Porte D, et al. Cerebrospinal fluid insulin levels   increase during intravenous insulin infusions in man. J Clin Endocrinol   Metab 1987;64:190–94.
  116.  
  117. Havrankova J, Schmechel D, Roth J, Brownstein M. Identification of insulin in rat brain. Proc Natl Acad Sci 1978; 75:5737–41.  
  118.  
  119. Španiel F (ed.). Metabolické účinky antipsychotik. Bulletin Academia Medica Pragensis 2004;2:11 stran. + CDROM Excomet.  
  120.  
  121. American   Diabetes Association, American Psychiatric Association, American   Association of Clinical Endocrinologists, North American Association   for the Study of Obesity. Consensus Development Conference on   Antipsychotic Drugs and Obesity and Diabetes. J Clin Psychiatry   2004;65:267–72.
  122.  
  123. Wing RR, Koeske R, Epstein LH, Nowalk MP, Gooding W,   Becker D. Long-term effects of modest weight loss in type II diabetic   patients. Arch Intern Med 1987;147:1749–53.
  124.  
  125. Lean ME, Powrie JK, Anderson AS, Garthwaite PH. Obesity, weight loss and prognosis in type 2 diabetes. Diabet Med 1990;7:228–33.  
  126.  
  127. McCarron   DA, Oparil S, Chait A, et al. Nutritional management of cardiovascular   risk factors. A randomized clinical trial. Arch Intern Med   1997;157:169–77.
  128.  
  129. Halle M, Berg A, Garwers U, et al. Influence of 4 weeks'   intervention by exercise and diet on low-density lipoprotein   subfractions in obese men with type 2 diabetes. Metabolism   1999;48:641–4.
  130.  
  131. Loh C, Meyer JM, Leckband SG. A comprehensive review of   behavioral interventions for weight management in schizophrenia. Ann   Clin Psychiatry 2005; v tisku.
  132.  
  133. Pandina G, Greenspan A, Bossie C, et al. The metabolic   syndrome in patients with schizophrenia. Program and abstracts of the   American Psychiatric Association 2004 Annual Meeting; May 1–6, 2004;   New York, NY. Abstract 86.
  134.  
  135. Weiden PJ, Loebel A, Yang R, Lebovitz H. Course of   weight & metabolic benefits 1 year after switching to ziprasidone.   Program and abstracts of the American Psychiatric Association 2004   Annual Meeting; May 1–6, 2004; New York, NY. Abstract 90.
  136.  
  137. Casey DE, Carson WH, Saha AR, et al. Switching patients   to aripiprazole from other antipsychotic agents: a multicenter   randomized study. Psychopharmacology 2003;166:391–9.
  138.  
  139. Weiden PJ, Aquila R, Dalheim L, et al. Switching antipsychotic medication. J Clin Psychiatry 1997;58(Suppl 10):63–72.  
  140.  
  141. Ganguli R. Rationale and strategies for switching antipsychotics. Am J Health Syst Pharm 2002;59(Suppl 8):S22–26.  
  142.  
  143. Homel   P, Casey D, Allison DB. Changes in body mass index for individuals with   and without schizophrenia, 1987–1996. Schiz Res 2002;55:277–84.  

Celý článek je dostupný jen pro předplatitele časopisu


Přihlášení

 

Předplatné

Více o předplatném

 
 
 
Jste odborný pracovník ve zdravotnictví?
Jsem odborníkem ve smyslu §2a Zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů, čili jsem osobou oprávněnou předepisovat léčivé přípravky nebo osobou vydávat léčivé přípravky.

Potvrzuji, že jsem se seznámil/a s definicí odborník
dle zákona č. 40/1995 Sb.
Potvrzuji, že jsem se seznámil/a s riziky, jimž se jiná osoba než odborník vystavuje, vstoupí-li na stránky určené pro odborníky