Vliv blokády angiotenzinových receptorů a antihypertenzní léčby na diastolickou funkci

Číslo: 4 / 2007 (Obsah)
Rubrika: Klinické studie / Klinické studie s komentářem
Obor: Kardiologie

Souhrn

Diastolická dysfunkce může představovat důležitý patofyziologický marker signalizující přechod mezi hypertenzí a srdečním selháním. S cílem zjistit, zda látky ovlivňující systém RAAS jsou schopny vedle omezení ventrikulární hypertrofie a fibrózy myokardu rovněž zlepšit diastolické funkce více nežli ostatní antihypertenzíva, byla provedena randomizovaná klinická studie, ve které byl pacientům s diastolickou dysfunkcí podáván valsartan (titrovaný až do dávky 320 mg/den) nebo placebo. Všichni pacienti zároveň užívali standardní antihypertenzní léčbu, která však nebyla založena na inhibici RAAS, a to s cílovými hodnotami pod 135/80 mm Hg. S odstupem 38 týdnů činil pokles krevního tlaku 12,8 mm Hg u valsartanu a 9,7 mm Hg v kontrolní skupině (bez vzájemného signifikantního rozdílu). Rychlost diastolické relaxace se oproti stavu před léčbou významně (p < 0,001) zvýšila o 0,6, respektive o 0,44 cm/s, avšak bez statistického rozdílu mezi oběma skupinami (p = 0,29), a tedy bez přímého vztahu k podávané antihypertenzní léčbě.

Diastolická dysfunkce může představovat důležitý patofyziologický marker signalizující přechod mezi hypertenzí a srdečním selháním. S cílem zjistit, zda látky ovlivňující systém RAAS jsou schopny vedle omezení ventrikulární hypertrofie a fibrózy myokardu rovněž zlepšit diastolické funkce více nežli ostatní antihypertenzíva, byla provedena randomizovaná klinická studie, ve které byl pacientům s diastolickou dysfunkcí podáván valsartan (titrovaný až do dávky 320 mg/den) nebo placebo. Všichni pacienti zároveň užívali standardní antihypertenzní léčbu, která však nebyla založena na inhibici RAAS, a to s cílovými hodnotami pod 135/80 mm Hg. S odstupem 38 týdnů činil pokles krevního tlaku 12,8 mm Hg u valsartanu a 9,7 mm Hg v kontrolní skupině (bez vzájemného signifikantního rozdílu). Rychlost diastolické relaxace se oproti stavu před léčbou významně (p < 0,001) zvýšila o 0,6, respektive o 0,44 cm/s, avšak bez statistického rozdílu mezi oběma skupinami (p = 0,29), a tedy bez přímého vztahu k podávané antihypertenzní léčbě.

Celý článek je dostupný jen pro předplatitele časopisu


Přihlášení

 

Předplatné

Více o předplatném

 
 
 
Jste odborný pracovník ve zdravotnictví?
Jsem odborníkem ve smyslu §2a Zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů, čili jsem osobou oprávněnou předepisovat léčivé přípravky nebo osobou vydávat léčivé přípravky.

Potvrzuji, že jsem se seznámil/a s definicí odborník
dle zákona č. 40/1995 Sb.
Potvrzuji, že jsem se seznámil/a s riziky, jimž se jiná osoba než odborník vystavuje, vstoupí-li na stránky určené pro odborníky