Infliximab

Supplementum: 2 / 2008 (Obsah)
Rubrika: Profily léčiv
Obor: Revmatologie
Autoři: MUDr. Kateřina Jarošová
Autoři - působiště: Revmatologický ústav, Praha

Souhrn

Infliximab je chimerická monoklonální protilátka, která se používá k léčbě řady onemocnění podmíněných autoimunitní reakcí organismu proti vlastním tkáním. Váže na sebe tumor nekrotizující faktor (TNF-α).

Charakteristika

Infliximab je chimerická monoklonální protilátka, která se používá k léčbě řady onemocnění podmíněných autoimunitní reakcí organismu proti vlastním tkáním. Váže na sebe tumor nekrotizující faktor (TNF-α) a zabraňuje tak procesům, které jsou jeho účinky podmíněné, tj. blokuje především zánětlivou reakci.

Infliximab byl vyvinut společností Centocor jako první biologikum určené pro léčbu imunologicky podmíněných onemocnění. Letos je tomu již 15 let, kdy byl poprvé uveden do klinické praxe, a celosvětově s ním bylo léčeno již více než milion nemocných, včetně dětí. V roce 2009 tomu bude již 10 let, kdy byl poprvé uveden na trh v České i Slovenské republice. Je zde dostupný pod obchodním názvem Remicade a je využíván k léčbě revmatoidní artritidy, ankylozující spondylitidy, psoriatické artritidy, psoriázy, morbus Crohn (včetně Crohnovy nemoci u dětí) a ulcerózní kolitidy. Podává se ve formě nitrožilních infuzí, obvykle v intervalu 6–8 týdnů.

Mechanismus účinku

Abychom co možná nejlépe pochopili přesný mechanismus účinku infliximabu, je třeba znát fyziologii účinku samotného TNF-α. Je to cytokin produkovaný monocyto-makrofágovým systémem. Zprostředkuje imunitní odpověď facilitací migrace leukocytů do místa zánětu a řadou molekulárních mechanismů umocňuje projevy zánětu.

Pro TNF-α jsou v lidském organismu připraveny dva typy receptorů. Ty jsou jednak pevně zabudovány do plazmatických membrán bílých krvinek (ale i celé řady jiných buněk), které na vazbu TNF-α odpovídají uvolněním dalších příslušných cytokinů, jednak jsou tzv. solubilní receptory přítomné v krevní plazmě. Tyto receptory slouží víceméně jako falešné zámky, na které se může cirkulující TNF-α navázat a být tak deaktivován. Dojde tím k přerušení imunitní odpovědi.

#IMG_SHOW,S2008_008,400,center#

TNF-α indukuje především expresi těchto cytokinů: Gro-a (growth-related peptide-α), MIP-2 (macrophage inhibitory protein-2), MCP-1 (monocyte chemoattractant protein-1), interleukin IL-8, interferon-γ, IL-1β či IL-6. Kromě toho také zesiluje expresi adhezivních molekul endotelu (E-selektin, ICAM-1, VCAM-1). Tyto působky jsou nezbytné pro chemotaxi leukocytů do místa zánětu, jejich aktivaci a rovněž pro produkci proteinů akutní fáze (C-reaktivní protein aj.). TNF-α se mimo jiné podílí na stimulaci resorpce kosti osteoklasty, jež je hlavním patofyziologickým procesem probíhajícím u revmatoidní artritidy. Působí též proliferačně na fibroblasty a hladké svalové buňky střevní stěny, což v konečném důsledku vede k její fibrotizaci.

Infliximab se váže na solubilní i v plazmatických membránách vázané molekuly TNF-α, čímž vstupuje do kaskády zánětlivých působků. Zmiňován je rovněž možný nepříznivý vliv na buňky produkující TNF prostřednictvím cytotoxicity zprostředkované komplementem či protilátkami; v některých studiích je popisována také infliximabem indukovaná apoptóza kaspázovou cestou.

Farmakologické vlastnosti

Farmakodynamika

Vedle ovlivnění řady prozánětlivých mediátorů je během léčby infliximabem poukazováno rovněž na pokles CD4+ a CD8+ T-lymfocytů, CD22+ B-lymfocytů či CD68+ monocytů a makrofágů. U pacientů s Crohnovou nemocí byl popsán významně nižší stupeň zánětlivé infiltrace střevní stěny. Analogicky byl zjištěn nižší stupeň migrace granulocytů do kloubů či T-lymfocytů do synoviální tkáně u pacientů s revmatoidní artritidou.

S ohledem na bílý krevní obraz je v souvislosti s aplikací infliximabu poukazováno na přechodné snížení počtu monocytů, a to především po první infuzi. Podobně mohou zpočátku poklesnout i neutrofily, avšak v naprosté většině případů jsou tyto změny reverzibilní a významněji neovlivňují buněčnou imunitu.

Především prostřednictvím inhibičního účinku na interleukin IL-6 je indukován pokles syntézy proteinů akutní fáze (C-reaktivního proteinu, sérového amyloidu A, haptoglobinu či fibrinogenu), oproti placebu signifikantní, což bylo potvrzeno mimo jiné i u pacientů s revmatoidní artritidou. [1]

#IMG_SHOW,S2008_009,400,center#

Farmakokinetika

Průměrné plazmatické koncentrace infliximabu úzce korelují s velikostí podané dávky. Po jednorázové aplikaci je možné jej v séru detekovat ještě s odstupem 12 týdnů. Při opakovaném podání infliximabu pacientům s roztroušenou sklerózou v dávkách 10 mg/kg ve 20., 28., 36. a 44. týdnu dosahovaly mediány koncentrací v séru před podáním další dávky následujících hodnot: 7,9, 10,0, 8,1 a 8,0 mg/ml. [2]

Kinetika u pacientů s revmatoidní artritidou byla sledována u 21 nemocných, kterým byl infliximab podáván v dávkách 5, 10 či 20 mg/kg společně s methotrexátem 10 mg/týden ve dvojitě zaslepeném uspořádání. Zjištěné farmakokinetické ukazatele shrnuje tabulka 1. [3]

#IMG_SHOW,S2008_010,400,center#

Klinické zkušenosti

Jak bylo zmíněno v úvodu článku, infliximab má ve svém SPC uvedenu i řadu schválených nerevmatologických indikací (psoriáza, Crohnova nemoc či ulcerózní kolitida). V následujícím přehledu se však zaměříme na dosavadní zkušenosti s infliximabem v oblasti revmatologie v dosud schválených indikacích dle platného SPC, tj. u revmatoidní artritidy, ankylozující spondylitidy a psoriatické artritidy, a to s ohledem na nejdůležitější klinické studie. Pozitivní výsledky však byly získány i s podáváním u nemocných s juvenilní artritidou, Stillovou chorobou a celou řadou dalších onemocnění.

Revmatoidní artritida

Infliximab je v této indikaci obvykle podáván v dávce 3 mg/kg tělesné hmotnosti, a to současně s methotrexátem, přičemž klinickou odpověď lze očekávat v průběhu prvních tří měsíců léčby.

V této indikaci bylo provedeno několik randomizovaných dvojitě zaslepených klinických studií, přičemž k nejdůležitějším se řadí studie ATTRACT a ASPIRE. Studie ATTRACT (Anti-TNF Trial in Rheumatoid Arthritis with Concomitant Therapy) hodnotila účinnost léčby s odstupem 30, 54 a 102 týdnů u 428 nemocných, kteří byli léčeni infliximabem v dávkách 3 nebo 10 mg/kg, nebo placebem, obojí v kombinaci s methotrexátem (medián dávky byl 15 mg/týden). Infliximab byl podán na začátku studie, po 2 a 6 týdnech a dále byl podáván s odstupem 4 či 8 týdnů. Po 30 týdnech bylo dosaženo ACR 20 u 53 % nemocných léčených nižší dávkou, podávanou následně každé 4 týdny, a u 50 % pacientů při podávání v 8týdenním intervalu. Dávka 10 mg/kg vedla ke zlepšení u 58 % při 4týdenní aplikaci a u 52 % při 8týdenní aplikaci. Při podávání samotného methotrexátu v kombinaci s placebem bylo zlepšení patrné pouze u 20 % nemocných (p < 0,001 pro všechny skupiny vs placebo). ACR 50 bylo ve stejném pořadí dosaženo u 29, 27, 26 a 31 % pacientů léčených infliximabem, a pouze u 5 % pacientů léčených kombinací methotrexátu a placeba (p < 0,001 pro všechny skupiny vs placebo). A konečně ACR 70 bylo dosaženo u 11, 8, 18 a 11 % nemocných (p < 0,001 až p = 0,007). Výskyt nežádoucích účinků či závažných infekcí byl mezi skupinou léčenou infliximabem i placebem v kombinaci s methotrexátem srovnatelný (obrázek 2). [4]

#IMG_SHOW,S2008_011,400,center#

Autoři studie ATTRACT rovněž popisují významnější zlepšení dílčích projevů onemocnění, jakými jsou např. otoky a bolesti kloubů či plazmatická hladina C-reaktivního proteinu. [4]

Počínaje 54. týdnem studie bylo možné u všech skupin nemocných léčených infliximabem pozorovat signifikantně menší rentgenovou progresi (p < 0,001) oproti placebu v porovnání se stavem před léčbou (eroze a zúžení kloubní štěrbiny). Současně se ukázalo, že z tohoto pohledu měli z léčby největší prospěch nemocní s nejvyšším stupněm poškození kloubů před zahájením terapie (obrázek 3). Tyto účinky přetrvávaly až do ukončení studie ve 102. týdnu. [4,5]

Podle závěrů rozsáhlé nekomparativní multicentrické studie PROMPT (Profiling Remicade Onset with Methotrexate in a Prospective Trial) je možné očekávat nástup klinického účinku již po dvou dnech od zahájení léčby infliximabem v dávce 3 mg/kg (n = 547). S odstupem 48 hodin došlo k významnému poklesu ranní ztuhlosti z 90 minut (medián) na počátku studie na pouhých 45 minut (p < 0,001) či ke zmírnění bolesti (hodnoceno prostřednictvím vizuálně analogové škály) z původních 5,8 na 3,7 (p < 0,001). [5]

Důležité jsou rovněž výsledky studie ASPIRE (Active-Controlled Study of Patients Receiving Infliximab for Treatment of Rheumatoid Arthritis of Early Onset), prezentované na konferenci EULAR (Lisabon, 2003), jejímž cílem bylo 54týdenní sledování účinnosti infliximabu v kombinaci s methotrexátem u 1 039 pacientů se středně těžkou až těžkou formou revmatoidní artritidy. Pacienti byli rozděleni do skupin léčených kombinacemi: 1. infliximab 3 mg/kg plus methotrexát (n = 371); 2. infliximab 6 mg/kg plus methotrexát (n = 377); 3. placebo plus methotrexát (n = 291). Infliximab či placebo byly podány na začátku léčby, dále za 2 a 6 týdnů, a poté byly podávány po 8 týdnech. Dávka methotrexátu se postupně zvyšovala z původních 7,5 mg/týden na 15 mg/kg v 5. týdnu a na 20 mg/kg v 8. týdnu. U pacientů léčených infliximabem byla zřejmá výrazně nižší destrukce kloubů (dle Sharpova skóre v 54. týdnu, p < 0,001). Kombinace infliximabu s methotrexátem také výrazně snižovala hodnotu skóre HAQ (Health Assessment Questionnaire) – pokles o více než 0,25 u 76 % nemocných oproti 65 % u methotrexátu samotného. [6]

S ohledem na ACR poskytoval infliximab rovněž výraznější přínos než methotrexát (ve všech případech p < 0,001) (obrázek 4). [6]

#IMG_SHOW,S2008_012,400,center#

Velice důležité jsou i výsledky nové studie BeSt, která hodnotila účinnost a bezpečnost čtyř různých terapeutických postupů u pacientů s revmatoidní artritidou. [7] Léčba se řídila podle klinické odpovědi, hodnocené každé 3 měsíce podle skóre aktivity nemoci (DAS – Disease Activity Score; 44 hodnocených kloubů) a cílem bylo dosažení nízké aktivity nemoci, tj. DAS ≤ 2,4. Pacienti v první skupině byli léčeni sekvenční monoterapií, ve druhé skupině stupňovanou (step-up) kombinovanou terapií, ve třetí iniciálně kombinovanou terapií s postupně redukovanou vysokou dávkou prednisonu a ve čtvrté skupině byla podávána kombinovaná léčba s inhibitorem TNF-α (infliximab). V několika subanalýzách studie BeSt bylo zjištěno, že pacienti léčení od počátku kombinovanou terapií (skupina 3 a 4) dosáhli v porovnání s pacienty s úvodní monoterapií dříve zlepšení funkčních schopností, dříve bylo také dosaženo nízké aktivity nemoci a doba navozené remise byla delší. Pokud bylo nezávisle na léčebné strategii dosaženo DAS ≤ 2,4, byla pravděpodobnost udržení této nízké aktivity nemoci za další 3 měsíce 74 %. Jestliže bylo nízké aktivity nemoci dosaženo již dvakrát za sebou nebo pokud bylo dosaženo klinické remise (DAS ≤ 1,6) alespoň v jednom z předchozích dvou vyšetření, byla šance na udržení nízké aktivity nemoci mnohem větší a blížila se téměř 100 %.

Po třetím i čtvrtém roce od zavedení biologické léčby mohla vzhledem k trvale nízké aktivitě nemoci více než polovina pacientů vysadit infliximab, a 17 % pacientů mohlo dokonce vysadit veškerou antirevmatickou medikaci bez větších známek rentgenové progrese. Zajímavý poznatek přineslo vyhodnocení předpovědních ukazatelů rentgenové progrese. Známé rizikové faktory horšího průběhu nemoci, tj. délka trvání choroby, vysoká zánětlivá nebo autoprotilátková aktivita (FW, RF), genetická predispozice (HLA-DR4) nebo iniciální erozivní poškození kloubu, neměly vliv na strukturální progresi onemocnění. Rentgenovou progresi ovlivnila pouze vybraná léčebná strategie. Jinými slovy, pacienti, jimž byla iniciálně podávána kombinovaná terapie, vykazovali oproti nemocným s iniciální monoterapií mnohem menší progresi kloubního postižení. Logicky lze tedy z těchto výsledků usuzovat, že čím dříve dosáhneme na počátku nemoci nízké aktivity nebo remise, tím příznivější bude další průběh nemoci pro pacienta. Nežádoucí účinky, včetně závažných nežádoucích projevů, byly ve studii BeSt u všech čtyř léčebných skupin srovnatelné (obrázek 5).

#IMG_SHOW,S2008_013,400,center#

Ankylozující spondylitida

V randomizované multicentrické klinické studii (n = 70) vedlo intravenózní podávání infliximabu v dávkách 5 mg/kg oproti placebu k pozitivní klinické odpovědi u významně vyššího počtu nemocných – nejméně 50% poklesu aktivity onemocnění (hodnoceno pomocí BASDAI) bylo dosaženo u 53 % ve skupině aktivní léčby oproti 9 % u placeba. [8] Podobných výsledků bylo dosaženo i v nekomparativních studiích, se zjištěním nižší účinnosti při užití nižší dávky infliximabu, tj. 3 mg/kg. [9,10]

Významná je rovněž poměrně nedávno provedená randomizovaná studie ASSERT (Ankylosing Spondylitis Study For the Evaluation of Recombinant Infliximab Therapy). Pacienti v ní byli léčeni infliximabem v dávce 5 mg/kg ve 2., 6., 12. a 18. týdnu studie (n = 357); účinnost byla hodnocena především prostřednictvím kritérií ASAS (Assessment of Ankylosing Spodylitis), dotazníku BASDAI (Bath Ankylosing Spondylitis Disease Activity Index, pacientem vyplněný dotazník sloužící k ohodnocení aktivity), indexu BASFI (Bath Ankylosing Spondylitis Functional Index, pro hodnocení funkčních schopností), indexu BASMI (Bath Ankylosing Spondylitis Metrology Index, určujícího 5 vzdáleností, které charakterizují typicky postižené oblasti páteře), měřením expanze hrudníku a dotazníkem SF-36, který hodnotí kvalitu života. S odstupem 24 týdnů dosáhlo ASAS 20 při léčbě infliximabem 61,2 % pacientů, zatímco při podávání placeba pouze 19,2 % nemocných (p < 0,001). Klinicky zřejmé zlepšení bylo patrné počínaje 2. týdnem a přetrvávalo po celou dobu studie. Zlepšení ve prospěch infliximabu bylo možné pozorovat i v ostatních zmíněných parametrech. V obou skupinách byla léčba dobře snášena a případné nežádoucí účinky byly vesměs nezávažné. [11]

Jistou výhodou infliximabu v této indikaci je jeho uváděná účinnost i u extraartikulárních projevů. V případě uveitidy byla jeho účinnost např. v porovnání s novějším etanerceptem významně vyšší a současně umožnila významně omezit potřebu podávání kortikosteroidů. [12]

V jistém smyslu protektivní účinek infliximabu byl zjištěn i s ohledem na možné vyšší riziko výskytu nespecifických střevních zánětů u pacientů s ankylozující spondylitidou. [13]

Psoriatická artritida

Podobně, jako tomu je např. v indikaci revmatoidní artritidy, i u psoriatické artritidy byla provedena celá řada studií. [5] K nejdůležitějším a současně nejnovějším se však řadí studie IMPACT 2 (Infliximab Multinational Psoriatic Arthritis Controlled Trial).

Jedná se o dvojitě zaslepenou a placebem kontrolovanou klinickou studii III. fáze klinického zkoušení, do které byli zapojeni pacienti s aktivní formou psoriatické artritidy (n = 200). Léčeni byli infliximabem v dávce 5 mg/kg, nebo placebem, a to při zahájení studie, dále pak za 2 a 6 týdnů a následně po 8 týdnech po dobu jednoho roku. Terapeutická odpověď byla hodnocena pomocí ACR 20 a PASI 75. V placebové skupině bylo podávání placeba ve 24. týdnu zaměněno za infliximab. Na konci studie dosáhlo ACR 20 58,9 % nemocných léčených placebem a posléze infliximabem a 61,4 % pacientů léčených po celou dobu pouze infliximabem (analogicky též PASI 75: 50,0 % a 60,3 %). ACR 70 bylo po 54 týdnech léčby dosaženo u 12,1 % nemocných ve skupině infliximabu. [14]

Infliximab byl rovněž účinný ve dvouleté otevřené studii (n = 16), která jej hodnotila z hlediska bezpečnosti i účinnosti u pacientů s psoriatickou spondylartritidou. Jeho aplikace nejen poskytovala účinnou léčbu pro postižené klouby, ale současně bylo popsáno i významné snížení aktivity psoriatických ložisek na kůži, a to při velmi dobré snášenlivosti. [15]

#IMG_SHOW,S2008_014,400,center#

Vliv podávání infliximabu na kvalitu života

Nejnovější studií, jež se zabývala hodnocením vztahu mezi podáváním infliximabu u vybraných revmatických onemocnění (revmatoidní artritida, psoriatická artritida a ankylozující spondylitida) a kvalitou života, je práce autorů Hana a spol., provedená na základě vyplněných dotazníků SF-36 (n = 1 990) ze studií ATTRACT, START, ASSERT a IMPACT 2. Průměrné skóre před zahájením léčby bylo 29 u pacientů s revmatoidní artritidou (RA), 32 u pacientů s psoriatickou artritidou (PsA) a 29 u nemocných s ankylozující spondylitidou (AS). Ve všech třech skupinách nemocných vedlo podávání infliximabu oproti placebu k významnému zlepšení tělesné komponenty tohoto skóre. Změna mezi stavem před zahájením terapie a po léčbě byla u pacientů ve všech kohortách velmi podobná: AS 10,1 (9,2–11,0); PsA 8,6 (7,8–9,4); RA: 10,1 (9,2–11,0). U pacientů s RA a PsA bylo zaznamenáno i výrazné zlepšení v mentální složce výsledného skóre. [16]

Bezpečnost a snášenlivost

S ohledem na bezpečnost podávání anti-TNF léčby je třeba předem uvést, že případné nežádoucí účinky jsou víceméně společné pro všechny přípravky této skupiny. V již výše popisované studii ATTRACT je zmiňován velmi nízký výskyt nežádoucích účinků, který je zde prakticky srovnatelný s placebem. K nejčastěji popisovaným patřily infekce horních cest dýchacích a bolest hlavy (podobně tomu bylo i ve studii ASPIRE) (obrázek 6). Bolest hlavy a nauzea bezprostředně do jedné hodiny od podání infuze se objevily u 16–20 % pacientů léčených infliximabem oproti 10 % nemocných užívajících placebo. Tyto projevy však byly pouze přechodného charakteru a bylo možné je ovlivňovat zpomalením rychlosti infuze či profylaktickým podáním antihistaminik. Obecně lze říci, že naprostou většinu možných reakcí je možno ošetřit v rámci ambulantní péče. Nezbytné je však dodržet doporučené schéma podávání společně s doporučenou profylaxí případných alergických reakcí. Během aplikace není možné vyloučit ani riziko anafylaktického šoku. [4]

Podobně častý byl i výskyt závažných infekcí ve studii START (Safety Trial for Rheumatoid Arthritis with REMICADE Therapy), ve které byla porovnávána především bezpečnost infliximabu v dávce 3 a 10 mg/kg oproti placebu (n = 1 084). Zatímco mezi methotrexátem v kombinaci s placebem a infliximabem v dávce 3 mg/kg v kombinaci s methotrexátem nebyl z pohledu bezpečnosti pozorován významnější rozdíl, u pacientů, jimž byl podáván infliximab v dávce 10 mg/kg, byl pozorován vyšší výskyt závažných infekcí. [17]

Vedle infekcí horních cest dýchacích je do souvislosti s anti-TNF léčbou dáván též častější výskyt pneumonií (včetně Pneumocystis carinii, histoplasmóz či aspergilóz) nebo i tuberkulózy. [5,18] Tuberkulóza se v takovém případě obvykle projeví do tří měsíců po iniciálním podání léčiva, a je proto předem nezbytné vyloučit byť i latentně probíhající onemocnění. V případě dodržení doporučeného screeningu (tuberkulinový test + quantiferon + rtg plic + vyšetření a zhodnocení nálezů pneumologem) je však možné takříkajíc předem vyselektovat pacienty vhodné pro léčbu, a významně tak předejít riziku TBC.

V souvislosti s anti-TNF léčbou bývá často zmiňováno riziko vzniku nádorového onemocnění, zejména pak non-hodgkinských lymfomů. Nebylo však dosud jednoznačně objasněno, zda se v tomto ohledu jedná o kauzální závislost, či o jakési zkreslení vzniklé v důsledku chybně interpretovaných pozorování. Pacienti s revmatoidní artritidou či Crohnovou nemocí jsou totiž obvykle dlouhodobě léčeni imunosupresivy, jež mohou sama o sobě riziko malignit zvyšovat. Přesto však v období od srpna 1998 do srpna 2005 bylo po uvedení infliximabu na trh hlášeno v klinických studiích a v registrech 1 909 případů s podezřením na malignity (321 u pacientů s Crohnovou nemocí, 1 302 u pacientů s revmatoidní artritidou a 286 u pacientů s ostatními nebo neznámými indikacemi). Mezi nimi bylo 347 případů lymfomu. Předpokládaná expozice v průběhu tohoto období je 1 909 941 pacientoroků od první expozice.

Klinicky důležitá je skutečnost, že aplikace infliximabu vede přibližně u 10 % nemocných k tvorbě proti němu namířených protilátek, označovaných jako HACA (human antichimeric antibodies, ATI). Jejich tvorba přitom negativně koreluje s výší podané dávky či s konkomitantním podáním methotrexátu. Podobně se mohou vytvářet i antinukleární protilátky, jejichž přítomnost podmiňuje vznik např. lupus-like syndromu. [5,19]

Výskyt ATI významnou měrou snižuje současné podávání imunosupresiv, dodržování indukčního (0., 2., 6. týden) a udržovacího režimu podávání (každých 6–8 týdnů) či premedikace kortikosteroidy.

Lékové interakce

Vedle pozitivní farmakodynamické lékové interakce s methotrexátem (eventuálně i jinými imunosupresivy), pro kterou jsou obě látky podávány společně, především z důvodu redukované tvorby protilátek proti infliximabu, je třeba zmínit možné riziko silných infekcí u pacientů současně léčených anakinrou, jež působí jako kompetitivní inhibitor interleukinu IL-1. Z tohoto pohledu představuje významné riziko i podání živých vakcín.

Závěr

Zavedení anti-TNF farmak do běžné klinické praxe znamenalo nepochybně významný krok vpřed. Přesto jsou tyto látky podávány vesměs až jako léčba druhé volby a jejich aplikace je soustředěna na specializovaná pracoviště. Léčba infliximabem, spočívající v podání několikaminutové infuze, je vedena pod kontrolou ve zdravotnickém zařízení s minimální časovou zátěží pro nemocného (6–10 infuzí/rok), přičemž jeho aplikace je provázena rychlým nástupem klinického účinku, což se jistě přímo odrazí na spokojenosti nemocného. Současně je při dodržení specifických opatření (viz Bezpečnost) tato léčba pacienty vesměs velmi dobře snášena. Doklad o významu podávání přípravků ze skupiny anti-TNF z pohledu pacienta v minulém roce přinesla studie, která popisuje významné zvýšení ukazatele HAQ při léčbě infliximabem u pacientů s revmatoidní artritidou, psoriatickou artritidou i ankylozující spondylitidou – léčba infliximabem tak příznivě ovlivňuje kvalitu života nemocných.

Literatura

     
  1. Ohshima S, Saeki Y, Mima T, et al. Long-term follow-up of the changes in circulating cytokines, soluble cytokine receptors, and white blood cell subset counts in patients with rheumatoid arthritis (RA) after monoclonal anti-TNF alpha antibody therapy. J Clin Immunol 1999;19:305–13.  
  2.  
  3. Rutgeerts P, D'Haens G, Targan S, et al. Efficacy and safety of retreatment with anti-tumor necrosis factor antibody (infliximab) to maintain remission in Crohn’s disease. Gastroenterology 1999;117:761–9.  
  4.  
  5. Kavanaugh A, St Clair EW, McCune WJ, et al. Chimeric anti-tumor necrosis factor-alpha monoclonal antibody treatment of patients with rheumatoid arthritis receiving methotrexate therapy. J Rheumatol 2000;27:841–50.  
  6.  
  7. Maini R, St Clair EW, Breedveld F, et al. Infliximab (chimeric anti-tumour necrosis factor alpha monoclonal antibody) versus placebo in rheumatoid arthritis patients receiving concomitant methotrexate: a randomised phase III trial. ATTRACT Study Group. Lancet 1999;354:1932–9.  
  8.  
  9. Keating GM, Perry CM. Infliximab: an updated review of its use in Crohn's disease and rheumatoid arthritis. BioDrugs 2002;16:111–48.  
  10.  
  11. Largest-Ever Phase III Early Rheumatoid Arthritis Study Shows REMICADE (R) Plus Methotrexate Superior to Standard of Care. http://www.schering-plough.com/schering_plough/news/ release.jsp?releaseID=423876. 2008.  
  12.  
  13. Allaart CF, Breedveld FC, Dijkmans BA. Treatment of recent-onset rheumatoid arthritis: lessons from the BeSt study. J Rheumatol Suppl 2007;80:25–33.  
  14.  
  15. Brandt J, Listing J, Alten R. Quality of life improvement in patients with severe ankylosing spondylitis upon treatment with the anti-TNFa antibody infliximab in a placebo-controlled multicenter trial. Arthritis Rheum 2001;44(Suppl):S89.  
  16.  
  17. Brandt J, Haibel H, Cornely D, et al. Successful treatment of active ankylosing spondylitis with the anti-tumor necrosis factor alpha monoclonal antibody infliximab. Arthritis Rheum 2000;43:1346–52.  
  18.  
  19. Brandt J, Haibel H, Reddig J, et al. Successful short term treatment of severe undifferentiated spondyloarthropathy with the anti-tumor necrosis factor-alpha monoclonal antibody infliximab. J Rheumatol 2002;29:118–122.  
  20.  
  21. van der HD, Dijkmans B, Geusens P, et al. Efficacy and safety of infliximab in patients with ankylosing spondylitis: results of a randomized, placebo-controlled trial (ASSERT). Arthritis Rheum 2005;52:582–91.  
  22.  
  23. Galor A, Perez VL, Hammel JP, et al. Differential effectiveness of etanercept and infliximab in the treatment of ocular inflammation. Ophthalmology 2006;113:2317–23.  
  24.  
  25. Braun J, Baraliakos X, Listing J, et al. Differences in the incidence of flares or new onset of inflammatory bowel diseases in patients with ankylosing spondylitis exposed to therapy with anti-tumor necrosis factor alpha agents. Arthritis Rheum 2007;57:639–47.  
  26.  
  27. Kavanaugh A, Krueger GG, Beutler A, et al. Infliximab maintains a high degree of clinical response in patients with active psoriatic arthritis through 1 year of treatment: results from the IMPACT 2 trial. Ann Rheum Dis 2007;66:498–505.  
  28.  
  29. Scali JJ, Kaminsky A, Salomon J, et al. Open-label 24-month study evaluating infliximab therapy in patients with psoriatic spondyloarthropathy. Ann NY Acad Sci 2005;1051:543–50.  
  30.  
  31. Han C, Smolen JS, Kavanaugh A, et al. The impact of infliximab treatment on quality of life in patients with inflammatory rheumatic diseases. Arthritis ResTher 2007;9:R103.  
  32.  
  33. Westhovens R, Yocum D, Han J, et al. The safety of infliximab, combined with background treatments, among patients with rheumatoid arthritis and various comorbidities: a large, randomized, placebo-controlled trial. Arthritis Rheum 2006; 54:1075–86.  
  34.  
  35. Keane J, Gershon S, Wise RP, et al. Tuberculosis associated with infliximab, a tumor necrosis factor alpha-neutralizing agent. N Engl J Med 2001;345:1098–104.  
  36.  
  37. Charles PJ, Smeenk RJ, De Jong J, et al. Assessment of antibodies to double-stranded DNA induced in rheumatoid arthritis patients following treatment with infliximab, a monoclonal antibody to tumor necrosis factor alpha: findings in open-label and randomized placebo-controlled trials. Arthritis Rheum 2000;43:2383–90.  

Celý článek je dostupný jen pro předplatitele časopisu


Přihlášení

 

Předplatné

Více o předplatném

 
 
 
Jste odborný pracovník ve zdravotnictví?
Jsem odborníkem ve smyslu §2a Zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů, čili jsem osobou oprávněnou předepisovat léčivé přípravky nebo osobou vydávat léčivé přípravky.

Potvrzuji, že jsem se seznámil/a s definicí odborník
dle zákona č. 40/1995 Sb.
Potvrzuji, že jsem se seznámil/a s riziky, jimž se jiná osoba než odborník vystavuje, vstoupí-li na stránky určené pro odborníky