Teriparatid v porovnání s alendronátem v léčbě glukokortikoidy indukované osteoporózy s ohledem na pohlaví a na menopauzální stav žen

Číslo: 6 / 2009 (Obsah)
Rubrika: Klinické studie / Klinické studie s komentářem
Obor: Osteologie
Citace: 1 Langdahl BL, Marin F, Shane E, et al. Teriparatide versus alendronate for treating glucocorticoid-induced osteoporosis: an analysis by gender and menopausal status. Osteoporosis Int 2009 Apr 7. [Epub ahead of print] Literatura ke článku Komentář 1 Kanis JA, Johansson H, Oden A, Johnell O, et al. A meta- -analysis of prior corticosteroid use and fracture risk. J Bone Miner Res 2004;19:893–9. 2 O’Brien CA, Jia D, Plotkin LI, et al. Glucocorticoids act directly on osteoblasts and osteocytes to induce their apoptosis and reduce bone formation and strength. Endocrinology 2004;145:1835–41. 3 Růžičková O, Bayer M, Pavelka K, et al. Doporučení pro prevenci a léčbu glukokortikoidy indukované osteoporózy u pacientů s revmatickým onemocněním. Osteologický Bull 2004;9:78–85. 4 Saag KG, Emkey R, Schnitzer TJ, et al. Alendronate for the prevention and treatment of glucocorticoid-induced osteoporosis. N Engl J Med 1998;339:292–9. 5 Wallach S, Cohen S, Reid DM, et al. Effects of risedronate treatment on bone density and vertebral fracture in patients on corticosteroid therapy. Calcif Tissue Int 2000;67:277–85. 6 Reid DM, Hughes RA, Laan RF, et al. Efficacy and safety of daily risedronate in the treatment of corticosteroid-induced osteoporosis in men and women: a randomized trial. J Bone Miner Res 2000;15:1006–13. 7 Adachi JD, Saag KG, Delmas PD, et al. Two-year effects of alendronate on bone mineral density and vertebral fracture in patients receiving glucocorticoids: a randomized, double- -blind, placebo-controlled extension trial. Arthritis Rheum 2001;44:202–11. 8 Lems WF, Lodder MC, Lips P, et al. Positive effect of alendronate on bone mineral density and markers of bone turnover in patients with rheumatoid arthritis on chronic treatment with low-dose prednisone: a randomized, double-blind, placebo- -controlled trial. Osteoporos Int 2006;17:716–23. 9 Neer RM, Arnaud CD, Zanchetta JR, et al. Effect of parathyroid hormone (1-34) on fractures and bone mineral density in postmenopausal women with osteoporosis. N Engl J Med 2001;344:1434–41. 10 Saag KG, Shane E, Boonen S, et al. Teriparatide or alendronate in glucocorticoid-induced osteoporosis. N Engl J Med 2007; 357:2028–39. 11 Lindsay R, Nieves J, Henneman E, et al. Subcutaneous administration of the amino-terminal fragment of human parathyroid hormone-(1-34): kinetics and biochemical response in estrogenized osteoporotic patients. J Clin Endocrinol Metab 1993;77:1535–9. 12 Dobnig H, Turner RT. The effects of programmed administration of human parathyroid hormone fragment (1-34) on bone histomorphometry and serum chemistry in rats. Endocrinology 1997;138:4607–12. 13 Kaufman JM, Orwoll E, Goemaere S, et al. Teriparatide effects on vertebral fractures and bone mineral density in men with osteoporosis: treatment and discontinuation of therapy. Osteoporos Int 2005;16:510–6. 14 Lane NE, Sanchez S, Modin GW, et al. Bone mass continues to increase at the hip after parathyroid hormone treatment is discontinued in glucocorticoid-induced osteoporosis: results of a randomized controlled clinical trial. J Bone Miner Res 2000;15:944–51. 15 Langdahl BL, Marin F, Shane E, et al. Teriparatide versus alendronate for treating glucocorticoid-induced osteoporosis: an analysis by gender and menopausal status. Osteoporos Int 2009;20: on line. 16 WHO. Assessment of osteoporosis at the primary health care level. Report of a WHO Study Group. Kanis JA, editor. Sheffield: University of Sheffield Medical School, UK, 2007.

Úvod

Glukokortikoidy jsou využívány nejčastěji v léčbě zánětlivých a autoimunitních onemocnění, jejich chronické užívání je však spojeno s nežádoucími účinky, jako je sekundární osteoporóza (tzv. glukokortikoidy indukovaná osteoporóza – GIO) a s ní spojený výskyt fraktur – nejčastěji dochází ke zlomeninám obratlů, žeber nebo kyčle. Glukokortikoidy poškozují kost několikerým způsobem – inhibují funkci a proliferaci osteoblastů, stimulují apoptózu osteoblastů a osteocytů a podporují vývoj osteoklastů. Dále inhibují vstřebávání kalcia ve střevě a snižují produkci pohlavních hormonů. V současné době se k léčbě GIO používají bisfosfonáty, které snižují kostní resorpci inhibicí funkce osteoklastů a stimulací jejich apoptózy. Nově je v této indikaci zkoušen také teriparatid, rekombinantní lidský parathormon, tedy látka, která podporuje diferenciaci a funkci osteoblastů a inhibuje apoptózu osteoblastů a osteocytů. V předchozích studiích byly srovnávány účinky teriparatidu a alendronátu, přičemž bylo zjištěno, že při léčbě teriparatidem dochází k signifikantně většímu nárůstu denzity kostní hmoty (BMD) a signifikantně většímu poklesu výskytu obratlových zlomenin. Dosud však bylo známo jen málo o účinku teriparatidu u premenopauzálních žen a u mužů s GIO.

Cíl studie

Cílem studie bylo zhodnotit vliv pohlaví a menopauzálního stavu na změnu BMD, změnu koncentrace sérových markerů kostního metabolismu, incidenci zlomenin a bezpečnost léčby u pacientů léčených teriparatidem ve srovnání s alendronátem.

Metodika

Do této multicentrické randomizované dvojitě zaslepené studie bylo zařazeno 427 pacientů s GIO (277 postmenopauzálních žen, 67 premenopauzálních žen a 83 mužů), kteří v minulosti užívali po dobu minimálně tří měsíců prednison v dávce ≥ 5 mg/den nebo ekvivalentní dávku jiného glukokortikoidu. Pacienti byli rozděleni do skupiny léčené teriparatidem v dávce 20 mg/den, nebo do skupiny léčené alendronátem v dávce 10 mg/den. Primárním sledovaným parametrem byla změna BMD bederní páteře; sekundární parametry zahrnovaly změnu BMD kyčle, koncentrace markerů kostního metabolismu, incidenci fraktur a bezpečnost podávané léčby.

Výsledky

Po 18 měsících léčby byl průměrný procentuální nárůst BMD bederní páteře signifikantně větší u pacientů léčených teriparatidem ve srovnání s alendronátem u postmenopauzálních žen (7,8 % vs 3,7 %; p < 0,001), premenopauzálních žen (7,0 % vs 0,7 %; p < 0,001) i u mužů (7,3 % vs 3,7 %; p = 0,03) – u postmenopauzálních žen došlo ke zvýšení BMD jak při léčbě teriparatidem, tak i alendronátem, zatímco u premenopauzálních žen vedla ke zvýšení BMD pouze léčba teriparatidem. Rovněž u mužů došlo ke zvýšení BMD kyčle pouze po léčbě teriparatidem (tyto nálezy jsou v souladu s poznatkem, že bisfosfonáty snižují resorpci a remodelaci kosti, která je výraznější právě u postmenopauzálních žen, zatímco teriparatid podporuje především tvorbu kosti).

Radiograficky byly detekovány obratlové zlomeniny u jedné premenopauzální pacientky užívající teriparatid a u 10 pacientů užívajících alendronát (6 postmenopauzálních žen a 4 muži). Neobratlové zlomeniny se objevily u 12 pacientů léčených teriparatidem (9 postmenopauzálních žen, 2 premenopauzální ženy a 1 muž) a u 8 pacientů léčených alendronátem (6 postmenopauzálních žen a 2 muži). Podíl pacientů udávajících nežádoucí účinky byl v obou skupinách podobný.

Závěr

Podávání teriparatidu vedlo ve srovnání s alendronátem k signifikantně většímu nárůstu BMD bederní páteře a nižšímu výskytu zlomenin – a to jak u premenopauzálních, tak i u postmenopauzálních žen, a rovněž u mužů. Účinky teriparatidu nezávisely na pohlaví ani na menopauzálním stavu žen.

Zpracovala MUDr. Jana Kyselá

Komentář ke studii

Prof. MUDr. Jan Štěpán, DrSc. 

Revmatologický ústav a 1. LF UK, Praha

Glukokortikoidy jsou pro své nezastupitelné protizánětlivé a imunosupresivní účinky užívány zejména při respiračních onemocněních, při zánětlivých onemocněních střev, revmatoidní artritidě a systémovém lupus erythematodes. Perorální glukokortikoidy dostává v České republice 0,9 % populace. Až polovina pacientů, kteří užívají glukokortikoidy v denní dávce vyšší než 5 mg a déle než půl roku, je však ohrožena osteoporózou indukovanou glukokortikoidy (GIO). Na individuálních rozdílech ve stupni změn v osteoblastech při expozici glukokortikoidům se uplatňuje aktivita 11b-hydroxysteroiddehydrogenázy-1. Užívání glukokortikoidů je dalším, na BMD i na dříve prodělané zlomenině nezávislým prediktorem rizika nové zlomeniny, významným zejména u osob mladších 65 let.1 Dlouhodobé podávání glukokortikoidů totiž navozuje apoptózu osteoblastů a osteocytů, brání novotvorbě a průběžné obnově kostní hmoty, a zhoršuje tak kvalitu kostí. Tím se GIO podstatně liší od vysokoobratové osteoporózy, navozené nedostatkem estrogenů u žen po menopauze, při chronických zánětlivých onemocněních (revmatoidní artritidě) nebo při nadbytku hormonů štítné žlázy anebo parathormonu.2 Glukokortikoidy se vážou také na své receptory na osteoklastech, a navozují tím opoždění apoptózy osteoklastů.

Útlum kostní novotvorby je tedy hlavní příčinou zhoršování kvality kostní hmoty při GIO. Novotvorba kostní hmoty, utlumená glukokortikoidy, se užíváním aminobisfosfonátů ještě více snižuje. Přesto jsou aminobisfosfonáty doporučeny jako léky první volby pro prevenci a léčbu GIO.3 Doporučení vychází z výsledků jedno- až dvouletých klinických studií s alendronátem a risedronátem, v nichž bylo primárním sledovaným parametrem zvýšení množství kostního minerálu, resp. zvýšení BMD páteře a proximálního femuru. Snížení rizika zlomenin při léčbě aminobisfosfonáty bylo buď jen sekundárním sledovaným parametrem, nebo bylo popisováno na základě post hoc analýz.4–8 Protože již před 8 lety byly publikovány výsledky osteoanabolické léčby teriparatidem u žen s postmenopauzální osteoporózou,9 bylo logickým krokem přímé porovnání účinnosti této léčby a podávání alendronátu u pacientů s GIO.10

Teriparatid (PTH 1–34) je biosynteticky připravený peptid, tvořený prvními 34 aminokyselinami N-terminálního úseku přirozeného parathormonu. Lék má plnou

biologickou účinnost PTH. Po podkožní aplikaci 20 mg teriparatidu se jeho koncentrace v séru rychle zvyšuje a maxima dosahuje do 30 minut, ale během 4 hodin po podání je koncentrace PTH 1–34 opět v referenčních mezích.11 To je důležité pro očekávaný účinek léčby, protože osteoanabolické účinky má jen expozice suprafyziologickým koncentracím PTH (o 400 %) po dobu kratší než 4 hodiny. Naproti tomu zvýšení koncentrace PTH i jen o 50 % po dobu delší než 4 hodiny zvyšuje osteoklastickou osteoresorpci.12 Intermitentní podávání teriparatidu přímo stimuluje proliferaci a diferenciaci buněk osteoblastické řady a tlumí apoptózu osteoblastů. Léčba proto zvyšuje novotvorbu normální trámčité i kortikální kostní hmoty. U žen i u mužů léčených teriparatidem proto přibývá kostní hmoty a riziko obratlových i neobratlových zlomenin se průkazně snižuje.9,13 Teriparatid obnovuje funkci osteoblastů u žen léčených pro postmenopauzální osteoporózu alendronátem, a měl by tedy obnovit funkci osteoblastů také u pacientů, kterým novotvorbu kostní hmoty utlumily glukokortikoidy. První povzbudivé informace o léčbě GIO přinesly studie u postmenopauzálních žen, které užívaly hormonální substituční léčbu. U těchto pacientek se po roce podávání teriparatidu zvýšila BMD páteře o 11 %, významně více než u žen, které dostávaly jen estrogeny.14

Změny kostní hmoty a stupeň rizika zlomenin při léčbě teriparatidem a alendronátem přímo porovnala teprve studie Saaga a spol. a na ni navazující analýza.10,15 V randomizované, dvojitě zaslepené studii dostávala jedna skupina pacientů denně perorálně kapsli obsahující alendronát (10 mg, Fosamax, Merck) nebo placebo, druhá skupina dostávala injekčně teriparatid (20 mg denně, Forsteo, Eli Lilly) nebo placebo. Kromě studiových léků dostávali všichni pacienti denně 1 000 mg vápníku a 800 IU vitaminu D po celou dobu trvání studie. Průměrný věk 428 žen a mužů ve studii byl 56,5 roku (rozmezí 22–89 let), 70 % bylo bílé rasy. V době zařazení do studie pacienti s různými základními diagnózami už užívali souvisle po dobu nejméně 3 měsíců glukokortikoidy v denní dávce ekvivalentní nejméně 5 mg prednisonu (medián denní dávky byl 7,7 mg prednisonu). Průměrná doba užívání glukokortikoidů při zahájení studie byla 1,3 roku (rozmezí 0,3–5,5 roku). Takováto expozice glukokortikoidům představuje prokazatelně zvýšené riziko úbytku kostní hmoty.1 Podmínkou zařazení do studie byla denzita kostního minerálu (BMD – bone mineral density) v bederní páteři nebo v celkovém proximálním femuru –2,0 nebo nižší. Do studie však mohli být zařazeni také pacienti s BMD 1,0 nebo nižší, pokud během léčby glukokortikoidem prodělali nejméně jednu nízkotraumatickou zlomeninu. Postmenopauzální ženy (n = 277) měly průměrnou hodnotu BMD v bederní páteři –2,7 SD, 34 % z nich prodělalo již dříve jednu nebo více zlomenin obratlů. Ženy před menopauzou (n = 67) měly průměrnou hodnotu BMD v bederní páteři –2,5 SD, 9 % z nich prodělalo již dříve jednu nebo více zlomenin obratlů. Muži (n = 83) měli průměrnou hodnotu BMD v bederní páteři –2,2 SD, 24 % z nich prodělalo již dříve jednu nebo více zlomenin obratlů. Pro léčbu teriparatidem bylo randomizováno 214 pacientů, z nich 150 setrvalo na léčbě po dobu 18 měsíců. Pro léčbu alendronátem bylo randomizováno 214 pacientů, z nich 144 setrvalo na léčbě. Jako příčina pro přerušení léčby teriparatidem (29,9 %) nebo alendronátem (32,7 %) se uvádí zejména rozhodnutí pacienta (16 pacientů léčených teriparatidem a 30 léčených alendronátem; p = 0,03) a nežádoucí projevy léčby (25 pacientů léčených teriparatidem a 13 léčených alendronátem; p = 0,04). Adherence k oběma způsobům podávání léku byla vyšší než 93 %.

Statisticky významné zvýšení BMD bylo při obou způsobech léčby zjištěno již po 3 měsících v bederní páteři a po jednom roce v celkovém proximálním femuru. BMD v bederní páteři se při léčbě teriparatidem již po 6 měsících sledování zvýšila statisticky významně více než při léčbě alendronátem; po 18 měsících léčby alendronátem se BMD zvýšila o 3,4 ± 0,7 % a při léčbě teriparatidem o 7,2 ± 0,7 % (p < 0,001). BMD v celkovém proximálním femuru se při léčbě teriparatidem zvýšila statisticky významně více než při léčbě alendronátem o 12 měsících sledování; po 18 měsících léčby alendronátem se BMD zvýšila o 2,4 ± 0,3 % a při léčbě teriparatidem o 3,8 ± 0,6 % (p = 0,005).

Po měsíci léčby teriparatidem se S-PINP (marker novotvorby kosti) zvýšil o 69,8 %, S-CTX (marker osteoresorpce) se zvýšil o 44,8 %. Statisticky významně se zvýšily také sérové koncentrace dalších ukazatelů novotvorby kosti – kostního izoenzymu alkalické fosfatázy a C-terminálního propeptidu kolagenu typu I. Naproti tomu při užívání alendronátu se S-PINP i S-CTX během léčby statisticky významně snížily již po prvním měsíci a zůstaly snížené po celou další dobu sledování (obrázky 1, 2 a 3). Podobně se měnily sérové koncentrace kostního izoenzymu alkalické fosfatázy a C-terminálního propeptidu kolagenu typu I.

Průměrná procentuální změna BMD bederní páteře po léčbě teriparatidem vs alendronát – postmenopauzální ženy (Podle 1)

Obrázek č. 1 - Průměrná procentuální změna BMD bederní páteře po léčbě teriparatidem vs alendronát – postmenopauzální ženy (Podle 1)

Průměrná procentuální změna BMD bederní páteře po léčbě teriparatidem vs alendronát – premenopauzální ženy (Podle 1)

Obrázek č. 2 - Průměrná procentuální změna BMD bederní páteře po léčbě teriparatidem vs alendronát – premenopauzální ženy (Podle 1)

Průměrná procentuální změna BMD bederní páteře po léčbě teriparatidem vs alendronát – muži (Podle 1)

Obrázek č. 3 - Průměrná procentuální změna BMD bederní páteře po léčbě teriparatidem vs alendronát – muži (Podle 1)

Po 18 měsících léčby byla nová středně závažná zlomenina obratle zjištěna u jednoho pacienta užívajícího teriparatid (0,6 %) a 10 zlomenin bylo zaznamenáno u pacientů užívajících alendronát (6,1 %) – z toho 4 zlomeniny byly lehké, 2 středně závažné a 4 těžké. U 3 pacientů to byly zlomeniny klinicky průkazné. Dříve prodělané zlomeniny obratů se v žádné skupině nezhoršily. Počet všech nebo osteoporotických neobratlových zlomenin se v obou skupinách pacientů průkazně nelišil; průkaz snížení rizika neobratlových zlomenin by vyžadoval řádově více pacientů, než je počet nutný pro průkaz snížení rizika zlomenin obratlů.

Klinicky významným aspektem léčby GIO je časté a dlouhodobé užívání glukokortikoidů u žen před menopauzou a u mužů. U žen v reprodukčním věku nebyla účinnost aminobisfosfonátů při léčbě GIO ani testována, a proto jsou velmi důležité informace z další analýzy výsledků studie.15 Ve skupinách sledovaných žen po menopauze, žen před menopauzou a mužů nebyly významné rozdíly mezi pacienty léčenými teriparatidem a alendronátem, ať už se jednalo o věk, BMD v bederní páteři a proximálním femuru, denní dávku glukokortikoidu, trvání léčby glukokortikoidy, počet dříve prodělaných obratlových a neobratlových zlomenin, počet pacientů s různými základními diagnózami.

V publikaci15 je řada klinicky důležitých informací. Zvýšení BMD bylo při léčbě teriparatidem průkazné ve všech významných místech skeletu jak u žen po menopauze, tak u žen před menopauzou a u mužů. Po 6, 12 a 18 měsících podávání teriparatidu se u žen zvýšila BMD v bederní páteři průkazně více než při léčbě alendronátem. U mužů byly tyto rozdíly statisticky významné po 18 měsících sledování. V porovnání s hodnotami před léčbou se BMD u premenopauzálních žen zvýšila v bederní páteři i v kyčli jen při léčbě teriparatidem, nikoliv při léčbě alendronátem. Také u mužů se BMD v kyčli zvýšila v porovnání s hodnotami před léčbou jen při léčbě teriparatidem.

Sledování S-PINP a S-CTx jako ukazatelů syntézy a degradace kolagenu typu I, resp. syntézy a degradace kostní organické kostní hmoty potvrdilo u všech tří skupin pacientů rozdílnost mechanismu účinků léků. Při léčbě teriparatidem se biochemicky dokumentovaná novotvorba kosti statisticky významně zvýšila již po jednom měsíci a převažovala nad změnami S-CTx po celou dobu sledování. Hodnoty S-CTx se statisticky významně zvýšily až po 6 měsících osteoanabolické léčby. Naopak u mužů a postmenopauzálních žen užívajících alendronát se S-CTx významně snížil již po měsíci léčby, a po 6 měsících se u všech sledovaných skupin statisticky významně snížil ukazatel novotvorby. U žen před menopauzou, kdy je osteoresorpce fyziologicky tlumena estrogeny, navozoval alendronát jen nevýznamný pokles S-CTx. Protože při zachované produkci sexagenů u premenopauzálních žen a u mužů byl před zahájením léčby marker osteoresorpce (S-CTx) nižší než u žen po menopauze, v prvních 6 měsících po podání alendronátu mohly osteoblasty vyplnit novou kostní hmotou jen mělké resorpční kavity (marker osteoresorpce se výrazně nesnížil), a BMD se proto zvýšila mnohem méně než po stimulaci novotvorby osteoanabolickým teriparatidem. V dalším období, 6.–18. měsíc, se BMD i při alendronátem utlumené remodelaci zvolna zvyšovala (jako ukazatel pokračující sekundární mineralizace), ale i po 18 měsících byla u premenopauzálních žen jen o 0,7 % vyšší než před léčbou (u žen po menopauze o 3,7 %). Při léčbě teriparatidem bylo zvýšení BMD jak u premenopauzálních žen (o 7 %), tak u žen po menopauze (o 7,8 %) výrazem zvyšování množství (objemu) normální kostní hmoty, nezávisle na pohlaví, menopauzálním stavu, bazální BMD nebo stupni kostní remodelace. Tím se při léčbě pacientů s GIO teriparatidem vysvětluje i snížení rizika zlomenin obratlů. Nové radiograficky dokumentované zlomeniny obratlů prodělalo 10 pacientů léčených alendronátem (4 muži, 6 postmenopauzálních žen) a pouze jedna postmenopauzální žena léčená teriparatidem. Incidence nových neobratlových zlomenin nebyla mezi oběma skupinami statisticky rozdílná. Pro kliniky je důležité i zjištění, že oba léky, alendronát i teriparatid, byly všemi skupinami pacientů dobře snášeny.

Závěr, že teriparatid má místo ve strategii léčby GIO u pacientů se zvýšeným rizikem zlomeniny, je zcela oprávněný. Je to vyjádřeno i stanoviskem zdravotních pojišťoven, které od prosince 2009 hradí léčbu teriparatidem jako jediným osteoanabolickým lékem registrovaným v této indikaci pro léčbu GIO u žen a mužů, pokud pacienti dostávají glukokortikoidy v denní dávce odpovídající 5 mg nebo více prednisonu po dobu nejméně 6 měsíců a pokud mají T-skóre v oblasti bederní páteře –2,5 SD nebo nižší. Trvání léčby je omezeno na 24 měsíců. Předepisování léku (na žádanku) je podmíněno souhlasem Indikační komise, o který může prostřednictvím osteologických center požádat kterýkoliv lékař. Rozhodnutí, zda a které z uvedených preventivních nebo léčebných farmakologických opatření užít ke zlepšení kvality kostní hmoty a snížení rizika zlomenin u nemocných s GIO, je individuální. V praxi se u jednotlivých pacientů osvědčuje zvažovat absolutní riziko nízkotraumatické zlomeniny,16 jakož i stupeň novotvorby a úbytku kostní hmoty a riziko pádů. Na léčbu teriparatidem je třeba navázat dalšími farmakologickými opatřeními, která po vysazení teriparatidu zabrání úbytku kostní hmoty a zachovají účinnost anabolické léčby.

Literatura

1
Langdahl BL, Marin F, Shane E, et al. Teriparatide versus alendronate for treating glucocorticoid-induced osteoporosis: an analysis by gender and menopausal status. Osteoporosis Int 2009 Apr 7. [Epub ahead of print] Literatura ke článku Komentář
1
Kanis JA, Johansson H, Oden A, Johnell O, et al. A meta- -analysis of prior corticosteroid use and fracture risk. J Bone Miner Res 2004;19:893–9. 2 O’Brien CA, Jia D, Plotkin LI, et al. Glucocorticoids act directly on osteoblasts and osteocytes to induce their apoptosis and reduce bone formation and strength. Endocrinology 2004;145:1835–41. 3 Růžičková O, Bayer M, Pavelka K, et al. Doporučení pro prevenci a léčbu glukokortikoidy indukované osteoporózy u pacientů s revmatickým onemocněním. Osteologický Bull 2004;9:78–85. 4 Saag KG, Emkey R, Schnitzer TJ, et al. Alendronate for the prevention and treatment of glucocorticoid-induced osteoporosis. N Engl J Med 1998;339:292–9. 5 Wallach S, Cohen S, Reid DM, et al. Effects of risedronate treatment on bone density and vertebral fracture in patients on corticosteroid therapy. Calcif Tissue Int 2000;67:277–85. 6 Reid DM, Hughes RA, Laan RF, et al. Efficacy and safety of daily risedronate in the treatment of corticosteroid-induced osteoporosis in men and women: a randomized trial. J Bone Miner Res 2000;15:1006–13. 7 Adachi JD, Saag KG, Delmas PD, et al. Two-year effects of alendronate on bone mineral density and vertebral fracture in patients receiving glucocorticoids: a randomized, double- -blind, placebo-controlled extension trial. Arthritis Rheum 2001;44:202–11. 8 Lems WF, Lodder MC, Lips P, et al. Positive effect of alendronate on bone mineral density and markers of bone turnover in patients with rheumatoid arthritis on chronic treatment with low-dose prednisone: a randomized, double-blind, placebo- -controlled trial. Osteoporos Int 2006;17:716–23. 9 Neer RM, Arnaud CD, Zanchetta JR, et al. Effect of parathyroid hormone (1-34) on fractures and bone mineral density in postmenopausal women with osteoporosis. N Engl J Med 2001;344:1434–41.
10
Saag KG, Shane E, Boonen S, et al. Teriparatide or alendronate in glucocorticoid-induced osteoporosis. N Engl J Med 2007; 357:2028–39.
11
Lindsay R, Nieves J, Henneman E, et al. Subcutaneous administration of the amino-terminal fragment of human parathyroid hormone-(1-34): kinetics and biochemical response in estrogenized osteoporotic patients. J Clin Endocrinol Metab 1993;77:1535–9.
12
Dobnig H, Turner RT. The effects of programmed administration of human parathyroid hormone fragment (1-34) on bone histomorphometry and serum chemistry in rats. Endocrinology 1997;138:4607–12.
13
Kaufman JM, Orwoll E, Goemaere S, et al. Teriparatide effects on vertebral fractures and bone mineral density in men with osteoporosis: treatment and discontinuation of therapy. Osteoporos Int 2005;16:510–6.
14
Lane NE, Sanchez S, Modin GW, et al. Bone mass continues to increase at the hip after parathyroid hormone treatment is discontinued in glucocorticoid-induced osteoporosis: results of a randomized controlled clinical trial. J Bone Miner Res 2000;15:944–51.
15
Langdahl BL, Marin F, Shane E, et al. Teriparatide versus alendronate for treating glucocorticoid-induced osteoporosis: an analysis by gender and menopausal status. Osteoporos Int 2009;20: on line.
16
WHO. Assessment of osteoporosis at the primary health care level. Report of a WHO Study Group. Kanis JA, editor. Sheffield: University of Sheffield Medical School, UK, 2007.

Celý článek je dostupný jen pro předplatitele časopisu


Přihlášení

 

Předplatné

Více o předplatném

 
 
 
Jste odborný pracovník ve zdravotnictví?
Jsem odborníkem ve smyslu §2a Zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů, čili jsem osobou oprávněnou předepisovat léčivé přípravky nebo osobou vydávat léčivé přípravky.

Potvrzuji, že jsem se seznámil/a s definicí odborník
dle zákona č. 40/1995 Sb.
Potvrzuji, že jsem se seznámil/a s riziky, jimž se jiná osoba než odborník vystavuje, vstoupí-li na stránky určené pro odborníky