| Číslo: | 2 / 2010 (Obsah) |
| Rubrika: | Kazuistiky / Klinická praxe |
| Obor: | Hematoonkologie |
| Autoři: | MUDr. Mgr. Jiří Minařík prof. MUDr. Vlastimil Ščudla, CSc. MUDr. Tomáš Pika doc. MUDr. Jaroslav Bačovský, CSc. |
| Autoři - působiště: | III. interní klinika FN, Olomouc |
Zatím posledním z tzv. „nových léků s biologickým mechanismem účinku“ používaným v léčbě mnohočetného myelomu je lenalidomid (Revlimid). Jedná se o analog thalidomidu, který má celkově nižší toxicitu při zachovaném významném antimyelomovém účinku. Jeho účinnost byla potvrzena v řadě klinických studií, zejména u refrakterního relabujícího onemocnění.1,2 Velmi podstatný je poznatek, že lenalidomid byl účinný též u nemocných předléčených thalidomidem či bortezomibem.3
Předložená práce popisuje případ pacienta s mnohočetným myelomem, u nějž ani intenzivní vysokodávkovaná chemoterapie včetně nových biologických léků (bortezomib, thalidomid) nevedla k významnější redukci nádorové masy a teprve po zařazení lenalidomidu byl zaznamenán významný účinek s dosažením remise onemocnění.
Celý článek je dostupný jen pro předplatitele časopisu