| Číslo: | 3 / 2010 (Obsah) |
| Rubrika: | Kazuistiky / Klinická praxe |
| Obor: | Hematoonkologie |
| Autoři: | MUDr. Jan Straub MUDr. Robert Pytlík MUDr. Jan Haber MUDr. Evženie Kolešková MUDr. Jozef Kubinyi* doc. MUDr. Marek Trněný, CSc. |
| Autoři - působiště: | I. interní klinika – klinika hematologie 1. LF UK a VFN, Praha *Ústav nukleární medicíny 1. LF UK a VFN, Praha |
Základním stavebním kamenem v léčbě non-hodgkinských lymfomů je v současné době kombinace chemoterapie s imunoterapií. Hlavním smyslem této kombinace je snížení toxicity samotné chemoterapie a zvýšení celkové účinnosti léčby. Základní strukturou pro cílenou imunoterapii u B-non-hodgkinských lymfomů (B-NHL) je povrchový diferenciační znak B-lymfocytů – CD20. Folikulární lymfomy (FL) jsou druhým nejčastějším typem B-NHL. Jde o typ lymfomu tradičně řazený mezi indolentní, který sice dobře reaguje na primární imunochemoterapii, nicméně většina pacientů po imunochemoterapii dříve nebo později relabuje. Lymfomy obecně, a zejména FL, jsou velmi dobře radiosenzitivní. Při konvenční frakcionované radioterapii zevním ozářením jsou podávány poměrně vysoké dávky a záření probíhá intermitentně. V této situaci se ukazuje jako velmi přínosné využití anti-CD20 protilátky jako nosiče pro navázání radioizotopu, lokálního zářiče. Tak je radionuklid transportován ve vysoké lokální koncentraci přímo na povrch nádorových buněk a dosah záření do okolní zdravé tkáně je limitován. Při radioimunoterapii je celková dávka obvykle nižší a záření je aplikováno kontinuálně, exponenciálně klesající rychlostí – podle toho, jak se rozpadá radionuklid. Dělení buněk vystavených kontinuálnímu ozáření nízkými dávkami v rámci radioimunoterapie je blokováno v G2 fázi buněčného cyklu, která je fází nejvíce radiosenzitivní. Tím je dále potencován cytotoxický účinek.
Celý článek je dostupný jen pro předplatitele časopisu