Číslo: | 4 / 2010 (Obsah) |
Rubrika: | Profily léčiv |
Obor: | Diabetologie |
Autoři: | Doc. MUDr. Alena Šmahelová, Ph.D. |
Autoři - působiště: | Klinika gerontologická a metabolická LF UK a FN, Hradec Králové |
V současné době se v léčbě diabetu 2. typu uplatňují nová konsensuální doporučení evropské a americké diabetologické společnosti. Navržený algoritmus byl Nathanem publikován v srpnu 2006,1 a i po diskusi o vedlejších účincích thiazolidindionů zůstává beze změn.2 V tomto schématu si deriváty sulfonylurey ponechávají významné postavení v dobře validovaných léčebných postupech u diabetu 2. typu a mohou být podávány po selhání léčby metforminem či při nemožnosti podávat metformin pro kontraindikace nebo nežádoucí účinky. V dalších krocích léčebného algoritmu se běžně kombinují i s dalšími antidiabetiky včetně inzulinu. Glimepirid je dnes jedním z nejčastěji podávaných derivátů sulfonylurey.
Perorální antidiabetika sulfonylureové řady ve správné indikaci již půl století významně přispívají k optimální léčbě diabetu, a tím i k prevenci jeho komplikací. Patří do skupiny inzulinových sekretagog, mezi tzv. iniciátory inzulinové sekrece. Významně snižují glykemii nalačno i po jídle, tlumí nadprodukci glukózy v játrech a mají i další klinicky významné účinky.
Celý článek je dostupný jen pro předplatitele časopisu