Číslo: | 4 / 2010 (Obsah) |
Rubrika: | Klinické studie / Klinické studie s komentářem |
Obor: | Hematoonkologie |
Autoři: | MUDr. Jiří Slíva, Ph.D. |
Autoři - působiště: | Ústavy farmakologie 2. a 3. LF UK, Praha |
Chronická myeloidní leukemie (CML) představuje přibližně 15 % veškerých leukemií, přičemž nejvyšší prevalenci má u osob ve věku 50–60 let. Třebaže ještě před deseti a více lety byli nemocní odkázáni prakticky pouze na využití hydroxyurey a od 90. let na interferon-α, poslední desetiletí je ve znamení velkých pokroků v oblasti aplikovaných poznatků molekulární biologie a farmakologie.
Je tomu již přibližně deset let, co se součástí doporučených léčebných postupů stal imatinib. Pro nemocné to znamenalo výrazné zlepšení prognózy, charakterizované nejen kompletní cytogenetickou odpovědí, ale i molekulární odpovědí. Imatinib působí jako inhibitor kinázy BCR-ABL a u nemocných v chronické fázi CML je dnes lékem volby.
Od roku 2006 se setkáváme s látkami, které můžeme označit za 2. generaci inhibitorů kinázy BCR-ABL – dasatinibem a nilotinibem, jejichž užití bylo prozatím schváleno ve 2. linii v případě selhání imatinibu (nedostatečné terapeutické odpovědi nebo výskytu nežádoucích účinků vedoucích k ukončení léčby). Dasatinib je přitom schopen navodit kompletní cytogenetickou odpověď nejméně u poloviny nemocných, kteří nedostatečně reagovali na podávání imatinibu nebo jej velmi špatně snášeli.
Z klinické praxe vyplývá, že nejlepší prognózu mají obecně ti nemocní, u kterých se podaří dosáhnout kompletní cytogenetické odpovědi nejpozději do 12 měsíců od zahájení léčby. Jelikož přibližně u jedné třetiny nemocných není při léčbě imatinibem dosaženo během prvního roku kompletní cytogenetické odpovědi, lze usuzovat, že aplikace potentnějších inhibitorů 2. generace by mohla přinést nejen vyšší pravděpodobnost odpovědi v tomto období, ale současně by měla pacientům nabídnout i výrazně lepší prognózu.
Celý článek je dostupný jen pro předplatitele časopisu