Chronické bolesti zad – schéma postupu léčby pro praktické použití

Číslo: 5 / 2010 (Obsah)
Rubrika: Doporučené postupy
Obor: Bolest
Autoři: MUDr. Marek Hakl, Ph.D.
MUDr. Jiří Kozák, Ph.D.1
MUDr. Jan Lejčko2 
Autoři - působiště: Centrum pro léčbu bolesti při ARK, FN u sv. Anny, Brno
1 Centrum pro léčení a výzkum bolestivých stavů, při Klinice rehabilitace 2. LF UK a FN v Motole, Praha
2 Centrum léčby bolesti, Anesteziologicko-resuscitační klinika FN, Plzeň

Souhrn

Bolestí zad se rozumí bolesti lokalizované do lumbosakrální oblasti, vznikající bez specifické příčiny. Většina bolestí zad je sice krátkodobých, nicméně až u 10 % pacientů přecházejí do chronické fáze. Bolesti zad jsou jedním z nejzávažnějších zdravotních problémů dnešní populace. Nejsou sice primárně spojeny s mortalitou, ale jsou velmi rozšířenou příčinou disability a zhoršené kvality života. Podle oficiálních statistik z vyspělých zemí (USA, Kanada, EU) trpí bolestmi zad minimálně jedenkrát za život 82 % populace.

Chronické bolesti zad mají negativní vliv nejen na daného pacienta, ale mají i významné sociálně-ekonomické důsledky pro jeho okolí i pro celou společnost.

Chronické bolesti zad je nutno léčit multidisciplinárním přístupem, zahrnujícím farmakoterapii, rehabilitaci, psychosociální podporu a eventuálně invazivní postupy. Předpokladem úspěšné léčby je rovněž motivace a zapojení pacienta.

Ve farmakoterapii chronických bolestí zad využíváme celou škálu léčiv – neopioidní analgetika, antikonvulziva, antidepresiva, slabé i silné opioidy. Použití všech těchto skupin léčiv může mít u individuálních pacientů opodstatnění, často se však setkáváme s přístupem, kdy je některá z těchto skupin neprávem opomíjena.

K objektivizaci intenzity bolestí používáme nejčastěji vizuální analogovou škálu (VAS – visual analog rating scale) nebo NRS (její obdoba v číselné podobě – numeric rating scale) s hodnotami 0–10 (resp 0–100), kdy nejnižší hodnota označuje stav bez bolesti a nejvyšší hodnota stav s maximální představitelnou bolestí. Jako dlouhodoběji snesitelná se udává intenzita ≤ 4. Zde hraje roli vzájemná důvěra mezi pacientem a lékařem, pacientovi je třeba jeho údaje o intenzitě bolesti věřit a vycházet z nich při určování dalšího postupu.

Strategie léčby chronické bolesti vychází obvykle z třístupňového žebříčku bolesti WHO. První stupeň tvoří neopioidní analgetikum, ve druhém stupni k němu přidáváme slabý opioid a ve třetím stupni je slabý opioid nahrazen silným.

V indikovaných případech velmi silné bolesti je možno druhý stupeň „přeskočit“ (VAS 7 a vyšší) a na léčbu neopioidním analgetikem navázat přímo malou dávkou opioidu silného. Jeho dávku titrujeme postupně, individuálně dle účinku a nežádoucích účinků. Pro titraci a základní léčbu je vhodnější používat tabletové formy, umožňující rychlejší dosažení stabilní plazmatické koncentrace a rychlejší reakce na případné nežádoucí účinky. U pacientů, kteří nemohou přijímat léky v perorální formě, je možné použít transdermální lékové formy. Pokud se v průběhu léčby účinek opioidu pozvolna snižuje (vznik tolerance), přistupujeme k rotaci, tedy užívaný opioid nahradíme jiným s odlišnou účinnou látkou. Ekvianalgeticky podáváme dávku stejnou nebo o 10–30 % nižší.

Celý článek je dostupný jen pro předplatitele časopisu


Přihlášení

 

Předplatné

Více o předplatném

 
 
 
Jste odborný pracovník ve zdravotnictví?
Jsem odborníkem ve smyslu §2a Zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů, čili jsem osobou oprávněnou předepisovat léčivé přípravky nebo osobou vydávat léčivé přípravky.

Potvrzuji, že jsem se seznámil/a s definicí odborník
dle zákona č. 40/1995 Sb.
Potvrzuji, že jsem se seznámil/a s riziky, jimž se jiná osoba než odborník vystavuje, vstoupí-li na stránky určené pro odborníky