Léčba gastrointestinálních stromálních tumorů

Číslo: 5 / 2010 (Obsah)
Rubrika: Farmakoterapeutické postupy
Obor: Onkologie
Autoři: Prof. MUDr. Bohuslav Melichar, Ph.D.
MUDr. Michaela Zezulová
MUDr. Hana Študentová
Autoři - působiště: Onkologická klinika LF UP a FN, Olomouc

Souhrn

Úvod

Léčba gastrointestinálních stromálních tumorů (GIST) může být příkladem úspěšnosti multidisciplinárního přístupu k léčbě maligních onemocnění. Přitom dlouhou dobu byla jedinou metodou léčby těchto nádorů léčba chirurgická, neboť GIST patří mezi nádory zcela rezistentní k cytotoxickým lékům – v řadě studií s většinou běžně užívaných cytotoxických léků nebyla často prokázána objektivní odpověď u žádného pacienta.1 Při vysokém procentu recidiv (zejména vzdálených metastáz) u pacientů po primární operaci2 a nemožnosti aktivní systémové léčby byla prognóza nemocných s recidivujícím GIST velmi špatná.

Léčba GIST imatinibem

Zásadního pokroku v léčbě metastatického GIST bylo dosaženo molekulárně cílenou léčbou. Imatinib je inhibitorem tyrosinových kináz, mezi jinými i c-kit.3 Tento lék nejen zásadním způsobem změnil léčebné postupy u nemocných s GIST, ale zároveň se jedná o jeden z prvních případů úspěšného použití molekulárně cílené léčby v onkologii. U většiny nemocných s GIST je přítomna mutace molekuly c-kit, nejčastěji se jedná o mutace v exonu 11. U nemocných s mutacemi exonu 11 onemocnění odpovídá na léčbu imatinibem významně častěji než u jiných mutací.4,5 V klinických studiích byla objektivní odpověď na imatinib pozorována u více než 50 % nemocných s GIST, pouze asi u 10 % případů onemocnění na léčbu primárně nereagovalo.6,7 Snášenlivost léčby imatinibem je většinou velmi dobrá, jako vzácný závažný nežádoucí účinek léčby však byla popsána ruptura nádoru s následným krvácením.8 V individuálních případech byly popsány i jiné fatální nežádoucí účinky, například hluboká žilní trombóza v důsledku útlaku s následnou masivní plicní embolií.9

V randomizované studii, do níž bylo zařazeno 946 nemocných (z nich jaterní metastázy mělo 71 %), byl rovněž zkoumán účinek dávky (denní dávka 400 mg nebo 800 mg).10 Četnost objektivních odpovědí byla 50 % u nemocných léčených dávkou 400 mg/den a 54 % u nemocných léčených dávkou 800 mg/den. K progresi onemocnění došlo mírně, ale statisticky významně častěji u nemocných léčených nižší dávkou imatinibu (56 % vs 50 %).

Celý článek je dostupný jen pro předplatitele časopisu


Přihlášení

 

Předplatné

Více o předplatném

 
 
 
Jste odborný pracovník ve zdravotnictví?
Jsem odborníkem ve smyslu §2a Zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů, čili jsem osobou oprávněnou předepisovat léčivé přípravky nebo osobou vydávat léčivé přípravky.

Potvrzuji, že jsem se seznámil/a s definicí odborník
dle zákona č. 40/1995 Sb.
Potvrzuji, že jsem se seznámil/a s riziky, jimž se jiná osoba než odborník vystavuje, vstoupí-li na stránky určené pro odborníky