Strategie v systémové léčbě metastazujícího karcinomu ledviny

Číslo: 5 / 2010 (Obsah)
Rubrika: Klinické studie / Klinické studie s komentářem
Obor: Onkologie

Souhrn

Úvod

Výskyt karcinomu ledviny dosahuje přibližně 4,2 % veškerých nových případů nádorových onemocnění a jen ve Spojených státech v jeho důsledku za rok 2009 zemřelo téměř 13 000 obyvatel. V naprosté většině případů tento typ nádoru pochází z ledvinného epitelu (RCC – renal cell carcinoma) a jeho základní léčbou je chirurgický výkon, přičemž preferována je parciální nefrektomie či enukleace namísto radikální nefrektomie ve snaze zamezit další morbiditě nemocného. Bohužel se však často setkáváme s rekurencí onemocnění, a to přibližně u třetiny pacientů. Současně platí, že zhruba čtvrtina nemocných je v okamžiku stanovení diagnózy již v pokročilém stadiu choroby.

Metastazující RCC (mRCC) je vysoce rezistentní k radiační i systémové léčbě, a donedávna tak byl považován za jednu z nejvíce refrakterních malignit. V posledních letech však byly do klinické praxe uvedeny cíleně působící léčivé látky, jež významnou měrou přispěly k prodloužení přežití nemocných i ke zlepšení kvality jejich života. Vynořila se nicméně také otázka, jakým způsobem s těmito cílenými léky v terapii pacientů s mRCC nakládat a jaký léčebný postup zvolit. Cílem tohoto sdělení je proto navrhnout algoritmus léčby pacientů s mRCC na základě nejnovějších výsledků EBM (evidence-based medicine).

Léky užívané v terapii renálního karcinomu

Jako první začaly být v léčbě RCC používány imunomodulační látky, tj. IL-2 a IFN-α. Recentní metaanalýza 58 randomizovaných studií došla k závěru, že tato léčba nemá v indikaci RCC celkově výraznější účinnost, nicméně část pacientů může mít prospěch z léčby IFN-α. Její podání je vhodné přibližně u 15 % pacientů s RCC (mladí pacienti s dobrým výkonnostním stavem a nízkým rizikem).

Od roku 2005 začaly být v léčbě mRCC schvalovány cílené léky, z nichž prvním byl sorafenib. Jedná se o perorální multikinázový inhibitor, který díky schopnosti inhibice kinázy Raf může blokovat angiogenezi i proliferaci nádorových buněk. Ve studii III. fáze sorafenib oproti placebu významně prodlužoval přežití bez progrese (PFS) – 5,5 vs 2,8 měsíce (HR: 0,44; 95% CI: 0,35–0,55; p < 0,01). Po adjustaci k povolenému překřížení ramen (cross-over) byl zjištěn i významný vliv na celkové přežití (OS) – 17,8 vs 14,3 měsíce (HR: 0,78; 95% CI: 0,62–0,97; p = 0,0287). Ve studiích II. fáze a fáze IIIb, ve kterých byl podáván jako léčba 1. linie, se délka PFS pohybovala v rozmezí od 5,7 do 9,3 měsíce. Klinický přínos sorafenibu byl dále potvrzen ve dvou programech s rozšířením vstupních kritérií.

Komentář ke studii

MUDr. David Feltl, Ph.D., MBA

Celý článek je dostupný jen pro předplatitele časopisu


Přihlášení

 

Předplatné

Více o předplatném

 
 
 
Jste odborný pracovník ve zdravotnictví?
Jsem odborníkem ve smyslu §2a Zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů, čili jsem osobou oprávněnou předepisovat léčivé přípravky nebo osobou vydávat léčivé přípravky.

Potvrzuji, že jsem se seznámil/a s definicí odborník
dle zákona č. 40/1995 Sb.
Potvrzuji, že jsem se seznámil/a s riziky, jimž se jiná osoba než odborník vystavuje, vstoupí-li na stránky určené pro odborníky