Lercanidipin v léčbě hypertenze

Číslo: 4 / 2011 (Obsah)
Rubrika: Farmakoterapeutické postupy
Obor: Kardiologie
Autoři: MUDr. Jiří Slíva, Ph.D.
Autoři - působiště: Ústavy farmakologie 2. a 3. LF UK, Praha

Souhrn

Úvod

Vysoký krevní tlak nepochybně představuje významný rizikový faktor pro rozvoj kardiovaskulárních onemocnění, jako jsou infarkt myokardu, srdeční selhání, cévní mozková příhoda, onemocnění ledvin apod. Prevalence hypertenze v běžné populaci je vysoká a její léčba zůstává mnohdy neúspěšná z důvodů jak diagnostických, tak i léčebných. Je třeba připomenout i riziko nežádoucích účinků, jež nezřídka provázejí antihypertenzní léčbu, přirozeně zhoršují compliance nemocných a v konečném důsledku i terapeutický účinek, vyjádřený právě ovlivněním zmiňovaného kardiovaskulárního rizika.

Blokátory kalciových kanálů jsou dnes široce využívanou skupinou léčivých látek, a to nejen v léčbě hypertenze, přičemž jejich účinnost dokládají výsledky řady klinických studií. Lercanidipin je vysoce lipofilní blokátor kalciových kanálů 3. generace, strukturně podobný ostatním 1,4-dihydropyridinovým zástupcům. Jeho molekula obsahuje místo chirality, a farmakologické vlastnosti léčivých přípravků s obsahem lercanidipinu jsou tedy racemickou směsí (R)- a (S)-enan-tiomerů, přičemž právě levotočivý izomer má výraznější antihypertenzní účinek. Sumární vzorec lercanidipinu je C36H41N3O6 a molekulová hmotnost činí 648,205 g/mol.

Mechanismus účinku a farmakodynamické vlastnosti

Lercanidipin působí jako antagonista kalciových kanálů L-typu přítomných v srdci, cévách a mozku – zabráněním transmembránového influxu kalcia způsobuje vazorelaxaci. Jeho levotočivá forma se k tomuto kanálu váže se 100–200krát vyšší afinitou než forma pravotočivá. Výsledky studií zabývajících se hodnocením jeho afinity k těmto iontovým kanálům ukazují, že vazebné místo je odlišné od verapamilu či diltiazemu. Na rozdíl od ostatních zástupců této lékové skupiny je lercanidipin vysoce selektivní pro hladké svalové buňky cév ve srovnání s ostatními lokacemi – např. u potkana byla afinita k buňkám hladké svaloviny aorty 177krát vyšší než v močovém měchýři a 8,5krát vyšší než v tlustém střevě. Vysoká selektivita lercanidipinu k cílovým strukturám se projevuje i v jeho přímém porovnání s dalšími dihydropyridinovými zástupci při užití poměru inhibičních koncentrací (IC50) pro 50% zmenšení kontrakce srdeční a vaskulární svaloviny u králíka: lercanidipin 730, lacidipin 193, amlodipin 95, felodipin 6 a nitrendipin 3. To je možné vysvětlit mj. právě jeho vysokou lipofilitou, která zaručuje jeho deponování uvnitř hydrofobní části fosfolipidové dvojvrstvy buněčných membrán hladkých svalových buněk.1,2 Výsledný antihypertenzní účinek je tedy dán navozením periferní vazodilatace, a tím snížením periferní vaskulární rezistence.

Celý článek je dostupný jen pro předplatitele časopisu


Přihlášení

 

Předplatné

Více o předplatném

 
 
 
Jste odborný pracovník ve zdravotnictví?
Jsem odborníkem ve smyslu §2a Zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů, čili jsem osobou oprávněnou předepisovat léčivé přípravky nebo osobou vydávat léčivé přípravky.

Potvrzuji, že jsem se seznámil/a s definicí odborník
dle zákona č. 40/1995 Sb.
Potvrzuji, že jsem se seznámil/a s riziky, jimž se jiná osoba než odborník vystavuje, vstoupí-li na stránky určené pro odborníky