| Číslo: | 5 / 2011 (Obsah) |
| Rubrika: | Farmakoterapeutické postupy |
| Obor: | Onkologie |
| Autoři: | Prof. MUDr. Luboš Petruželka, CSc. |
| Autoři - působiště: | Onkologická klinika 1. LF UK VFN a Ústav radiační onkologie FNB, Praha |
Karcinom prsu je nejčastější zhoubný nádor postihující ženskou část populace, přičemž počty nových onemocnění každoročně pozvolna stoupají. Příznivou zprávou je pokles mortality, který byl zaznamenán ve vyspělých zemích včetně České republiky a který souvisí s rozvojem diagnostických a terapeutických možností. Karcinom prsu je modelovým příkladem prudkého rozvoje vědeckých poznatků, molekulární diagnostikou počínaje a cílenou terapií na molekulární úrovni konče.1 V klinické praxi vychází rozhodování o léčebném postupu stále ze tří základních molekulárních markerů (ER, PR, HER2), podle kterých lze rozdělit karcinomy prsu na hormonálně (HR) dependentní či hormonálně independentní, HER2-dependentní či HER2-independentní a jejich kombinace.2 Konvenční chemoterapie je základní modalitou u HR-independentního, HER2-independentního a hormonálně refrakterního onemocnění (tabulka 1).
Nejméně u čtyřiceti cytostatik byla prokázána účinnost v léčbě karcinomu prsu. Výrazné zlepšení znamenalo zavedení nových cytostatik, často s unikátními mechanismy účinku, jako jsou taxany (paclitaxel a docetaxel), vinorelbin, gemcitabin a nové fluoropyrimidiny. V současnosti lze při kombinované chemoterapii metastazujícího karcinomu prsu dosáhnout 50–85 % objektivních léčebných odpovědí při léčbě 1. linie (s 10–20 % kompletních odpovědí). Léčebná účinnost klesá u předléčených nemocných.
Celý článek je dostupný jen pro předplatitele časopisu