Myelodysplastický syndrom – co do budoucnosti?

Monografie: Myelodysplastický syndrom / 2010 (Obsah)
Rubrika: Monografie
Obor: Hematologie
Autoři: Doc. MUDr. Jaroslav Čermák, CSc.
Autoři - působiště: Ústav hematologie a krevní transfuze, Praha

Souhrn

Myelodysplastický syndrom (MDS) patří v poslední době mezi velmi zkoumaná onemocnění krvetvorby. Je to dáno zejména tím, že MDS může do určité míry sloužit jako model pro postupný rozvoj nádorového bujení nejen v hematologii. V současné době se patogeneze MDS vysvětluje postižením časné kmenové krvetvorné buňky, jež získává kvůli mutaci proliferační výhodu. Takto vznikající patologický klon působí současně jako antigenní podnět vyvolávající určitou abnormální odpověď imunitního systému s aktivací cytotoxických T-lymfocytů, která je namířena proti zralejším formám jednotlivých krevních řad. Zvýšená apoptóza těchto buněk vede k obrazu pancytopenie v obvodové krvi. Poškození genomu vede k jeho nestabilitě a k postupnému přibývání dalších mutací podporujících abnormální proliferaci a tlumících fyziologickou diferenciaci časných prekursorů krvetvorby. Konečným výsledkem je vznik akutní leukemie. Tato teorie vzniku a rozvoje MDS byla v poslední době podpořena řadou molekulárně genetických studií provedených pomocí mikročipových technik, které umožňují studium exprese několika tisíc genů současně. Tyto studie ukazují na změny exprese celé řady skupin genů, které se uplatňují v procesu proliferace, diferenciace a apoptózy a jejichž exprese se může měnit během progrese choroby,  a na významnou úlohu deregulace imunitní odpovědi. Pomocí nejnovějších metodik, jako je např. studium polymorfismu jednoho nukleotidu ve vysoce varibilních úsecích genomu (tzv. SNP array), jsou nacházeny mikrodelece či ztráta fyziologické heterozygozity alel, jež často postihují některé geny hrající roli v buněčné proliferaci (např. geny TET2 nebo c-CBl) a jejichž poškození může být podkladem nestability genomů s tendencí k přibývání dalších mutací, postihujících zejména tzv. tumor-supresorové geny. Obdobně mohou hrát důležitou roli i změny v oblastech tzv. mikrosatelitních úseků RNA (mRNA) – např. u 5q-syndromu. Intenzivně je zkoumána i možnost uplatnění poznatků získaných pomocí molekulárně genetických metodik jednak pro prognózu nemocných, jednak pro využití v léčbě. Zatím není shoda v tom, která skupina genů a u které skupiny nemocných může mít význam pro prognózu,1 stejně tak je teprve ověřována efektivita některých léčebných metod založených na poznatcích molekulární genetiky, zejména využití látek revertujících hypometylaci promotorů některých tumor-supresorových genů a tím obnovujících jejich fyziologickou funkci. Nevýhodou převádění poznatků molekulární genetiky do léčby je u MDS to, že v patogenezi choroby se zřejmě uplatňuje řada vzájemně se kombinujících mechanismů namísto izolované genetické přestavby (jakou je např. fúzní onkogen bcr/abl).

Celý článek je dostupný jen pro předplatitele časopisu


Přihlášení

 

Předplatné

Více o předplatném

 
 
 
Jste odborný pracovník ve zdravotnictví?
Jsem odborníkem ve smyslu §2a Zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů, čili jsem osobou oprávněnou předepisovat léčivé přípravky nebo osobou vydávat léčivé přípravky.

Potvrzuji, že jsem se seznámil/a s definicí odborník
dle zákona č. 40/1995 Sb.
Potvrzuji, že jsem se seznámil/a s riziky, jimž se jiná osoba než odborník vystavuje, vstoupí-li na stránky určené pro odborníky