Neoadjuvantní léčba karcinomu prsu

Monografie: Biologická léčba HER2/neu-pozitivních solidních nádorů / 2010 (Obsah)
Rubrika: Monografie
Obor: Onkologie
Autoři: Doc. MUDr. Petra Tesařová, CSc.
Autoři - působiště: Onkologická klinika 1. LF UK a VFN, Praha

Souhrn

Neoadjuvantní léčba je systémová onkologická terapie
předřazená lokálnímu výkonu vedoucímu k místnímu odstranění
zhoubného nádoru.

Existuje několik dobrých důvodů k její indikaci:

  1. Preklinické modely léčby i výsledky klinických studií dokazují, že předoperační chemoterapie je pro organismus biologicky příznivější než pooperační a znamená stejný přínos pro zlepšení celkového přežití jako léčba adjuvantní.
  2. Neoadjuvantní léčba může zmenšit původní nádor tak, že lze provést prs šetřící výkon a pacientka nemusí podstoupit ablaci.
  3. Klinické hodnocení změny velikosti nádoru a hodnocení pomocí zobrazovacích metod umožňuje včas detekovat rezistenci nádoru ke zvolené léčbě, a tím se vyvarovat podání neúčinné léčby, která by pacientku mohla poškodit nežádoucími účinky.
  4. Časné podání systémové léčby umožní dobrou distribuci léku do nádoru skrze intaktní cévní zásobení.

Neoadjuvantní léčba má však i určitá úskalí:

  1. Méně než 5 % pacientek s lokálně pokročilým karcinomem prsu, které se podrobí neoadjuvantní systémové léčbě, při ní progreduje. Pro tyto nemocné, a dále pro ty, u nichž nemá neoadjuvance žádný účinek, znamená předoperační léčba opoždění kurativního chirurgického výkonu.
  2. Předoperační chemoterapie může teoreticky indukovat časnou rezistenci k léčbě.
  3. Neoadjuvantní terapie by mohla zvyšovat riziko chirurgických a poradiačních komplikací, což však nebylo nikdy potvrzeno.

V praxi tedy převažují výhody neoadjuvantní terapie nad jejími
nevýhodami, a neoadjuvance je tak standardním léčebným
postupem pro pacientky s karcinomem prsu klinického stadia III.
Stále více se však uplatňuje i u operabilních nádorů s nepříznivými
biologickými charakteristikami, tedy nádorů s vysokou růstovou
aktivitou, vysokým grade, HER2-pozitivitou nebo vysokým rizikem
metastazování. V těchto případech je systémová léčba pro
osud nemocných významnější než terapie lokální.

Lokálně pokročilý nádor se může prezentovat v řadě klinických
variant:

  • velký primární nádor (> 5 cm);
  • postižení regionálních uzlin nádorem (L 1– );
  • prorůstání do stěny hrudníku nebo do kůže, ulcerace, satelitní kožní ložiska;
  • inflamatorní karcinom prsu.

Neoadjuvantní terapie je obvykle součástí multimodální léčby.
V průměru 75 % žen dosáhne indukční léčbou významné odpovědi
primárního nádoru, a skoro polovina z nich dokonce tzv.
zobrazovací remise, tedy stavu, kdy pomocí zobrazovacích metod
není nádor detekovatelný. Polovina až dvě třetiny nemocných
v zobrazovací remisi patří mezi ty šťastné pacientky, u nichž
může patolog konstatovat při histologickém vyšetření tzv. patologickou
kompletní remisi (pCR), tedy úplné vymizení invazivního
nádoru z prsu a spádových uzlin. Neoadjuvantní chemoterapie
může změnit klinicky pozitivní postižení axilárních uzlin na
patologicky negativní (pN0), což se dle výsledků klinických studií
podaří ve 2 – 8 %.

Celý článek je dostupný jen pro předplatitele časopisu


Přihlášení

 

Předplatné

Více o předplatném

 
 
 
Jste odborný pracovník ve zdravotnictví?
Jsem odborníkem ve smyslu §2a Zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů, čili jsem osobou oprávněnou předepisovat léčivé přípravky nebo osobou vydávat léčivé přípravky.

Potvrzuji, že jsem se seznámil/a s definicí odborník
dle zákona č. 40/1995 Sb.
Potvrzuji, že jsem se seznámil/a s riziky, jimž se jiná osoba než odborník vystavuje, vstoupí-li na stránky určené pro odborníky