Testování citlivosti bakterií – správná laboratorní praxe

Monografie: Aktuální pohled na problematiku bakteriální rezistence / 2011 (Obsah)
Rubrika: Monografie
Obor: Antibiotika
Autoři: MUDr. Václava Adámková
Autoři - působiště: Klinická mikrobiologie a Antibiotické centrum Ústavu klinické biochemie a laboratorní diagnostiky VFN, Praha

Souhrn

Růst bakterií v biologickém materiálu nemusí vždy znamenat, že bakterie, kterou se v laboratoři podařilo vykultivovat, je nutně původcem pacientových obtíží. Nejdůležitějším krokem v laboratorním diagnostickém procesu je správná interpretace nálezu mikroorganismů ve vyšetřovaném vzorku, která vychází jednak ze správné laboratorní praxe, jednak také ze zkušenosti odečítajícího pracovníka. Často jsme svědky zbytečného testování citlivosti bakterií k antibiotikům, a tím poskytování zavádějících informací ošetřujícímu lékaři, který potom pouze na podkladě laboratorního nálezu předepíše antibiotikum, aniž by pro to svědčil klinický stav pacienta.

Mezi metody přímého průkazu bakterií ve vyšetřovaném materiálu patří kultivace. Většinu lékařsky významných bakterií lze prokázat kultivací na umělých kultivačních médiích. Tyto metody jsou rovněž základem stanovení citlivosti bakteriálních původců k antimikrobiálním látkám.

V éře narůstající rezistence bakterií k antibiotikům nelze odhadovat citlivost bakteriálního původce bez ověření účinnosti in vitro. Stanovení citlivosti signifikantního bakteriálního původce k antibiotikům je proto jednou z nejdůležitějších činností laboratoře klinické mikrobiologie.

Laboratoř klinické mikrobiologie by měla testovat pouze klinicky validní izoláty, nikoliv bakterie, které jsou součástí normální flóry. Dále by měly být testovány pouze ty patogeny, pro které jsou jasně definovány metody a interpretační kritéria. V současnosti jsou nejlépe standardizovány metody pro rutinní testování citlivosti aerobních a fakultativně anaerobních bakterií k systémově užívaným antibakteriálním přípravkům.

Laboratoře si mohou vybrat mezi kvalitativními a kvantitativními metodami. Kvalitativní metodou je diskový difuzní test. Mezi kvantitativní metody patří mikrodiluční bujonová metoda, agarová diluční metoda, gradientový difuzní test (Etest) a automatizované systémy detekce citlivosti (např. VITEK).

Celý článek je dostupný jen pro předplatitele časopisu


Přihlášení

 

Předplatné

Více o předplatném

 
 
 
Jste odborný pracovník ve zdravotnictví?
Jsem odborníkem ve smyslu §2a Zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů, čili jsem osobou oprávněnou předepisovat léčivé přípravky nebo osobou vydávat léčivé přípravky.

Potvrzuji, že jsem se seznámil/a s definicí odborník
dle zákona č. 40/1995 Sb.
Potvrzuji, že jsem se seznámil/a s riziky, jimž se jiná osoba než odborník vystavuje, vstoupí-li na stránky určené pro odborníky