Hepatocelulární karcinom – možnosti radikální léčby

Monografie: Léčba hepatocelulárního karcinomu / 2011 (Obsah)
Rubrika: Monografie
Obor: Onkologie
Autoři: Prof. MUDr. Zdeněk Kala, CSc. 1
MUDr. Mgr. Petr Kysela 1
doc. MUDr. Igor Penka, CSc. 1
MUDr. Vladimír Procházka 1
prof. MUDr. Vlastimil Válek, CSc. 2
MUDr. Tomáš Andrašina 2
MUDr. Igor Kiss, Ph.D. 3
MUDr. Lenka Ostřížková 4
Autoři - působiště: 1 Chirurgická klinika LF MU a FN, Brno
2 Radiologická klinika LF MU a FN, Brno
3 Oddělení komplexní onkologické péče, Masarykův onkologický ústav, Brno
4 Interní hematoonkologická klinika LF MU a FN, Brno

Souhrn

Hepatocelulární karcinom (HCC) je nejčastější primární jaterní malignitou dospělých. Jeho incidence silně kolísá podle regionů, což zahrnuje jak vlivy genetické, tak rozmanité vlivy vnějšího prostředí související s jeho vznikem. Nejvyšší incidence je v Mongolsku (57/100 000), v České republice je to naopak nádor poměrně vzácný (10,7/100 000). Celosvětová incidence je odhadována asi na 711 128 nových případů ročně, což je asi poloviční než incidence kolorektálního karcinomu. V mužské populaci je nádor častější (poměr muži : ženy je 7 : 2). I přesto, že jde o nádor s šestou nejvyšší incidencí, je třetí nejčastější příčinou úmrtí na zhoubné onemocnění u mužů a šestou u žen.

Celosvětově má hepatocelulární karcinom vzrůstající incidenci. V České republice výskyt hepatocelulárního karcinomu relativně stagnuje, což může souviset s proočkovaností populace proti virové hepatitidě.

Odhadované pětileté přežití je asi 11 %; 0 % u pokročilého onemocnění a 16 % u neoperabilních nádorů bez vzdálených metastáz. Kromě pokročilosti onemocnění je velmi významným faktorem také celkový stav pacienta a funkční stav jater. Prakticky všichni pacienti mají jaterní cirhózu s různým stupněm jaterní nedostatečnosti.

Vzhledem k radiosenzitivitě okolního jaterního parenchymu je nádor rezistentní k radioterapii. Možné je však stereotaktické ozáření, popřípadě lokoregionální terapie mikrosférami s yttriem. Onemocnění je také málo citlivé ke konvenční farmakologické léčbě. Jedinou potenciálně kurativní metodou zůstává chirurgická resekce nebo transplantace jater. Takovou léčbu je však možné nabídnout jen malému procentu pacientů diagnostikovaných ve včasných stadiích choroby (stadium I–II).

Velkou změnu v léčbě pacientů s neoperabilním nálezem znamenalo zavedení biologické léčby tyrosinkinázovými inhibitory – sorafenibem. Kromě toho lze pacientům s lokalizovaným neresekovatelným onemocněním nabídnout kombinaci biologické léčby a lokálně ablačních metod, jako je radiofrekvenční ablace (RFA) nebo transarteriální chemoembolizace (TACE).

Celý článek je dostupný jen pro předplatitele časopisu


Přihlášení

 

Předplatné

Více o předplatném

 
 
 
Jste odborný pracovník ve zdravotnictví?
Jsem odborníkem ve smyslu §2a Zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů, čili jsem osobou oprávněnou předepisovat léčivé přípravky nebo osobou vydávat léčivé přípravky.

Potvrzuji, že jsem se seznámil/a s definicí odborník
dle zákona č. 40/1995 Sb.
Potvrzuji, že jsem se seznámil/a s riziky, jimž se jiná osoba než odborník vystavuje, vstoupí-li na stránky určené pro odborníky