Tacrolimus v léčbě akrální formy atopické dermatitidy
| Číslo: | 4 / 2014 (Obsah) |
| Rubrika: | Kazuistiky / Klinická praxe |
| Obor: | Dermatologie |
| Autoři: | MUDr. Soňa Bouzková |
| Autoři - působiště: | Kožní oddělení, Nemocnice Třebíč |
Souhrn
Atopický ekzém na rukou patří mezi tzv. frustní formy atopické dermatitidy. Jedná se o chronické relabující zánětlivé onemocnění s multifaktoriální etiologií, na níž se podílejí polygenní dědičnost, přítomnost abnormit imunologických, lokálně kožních i neurohumorálních, faktory zevního prostředí i porucha kožní bariéry způsobená změněným profilem spektra ceramidů a vedoucí k poruše hydratace a keratinizace. Prevalence atopické dermatitidy u dětí se odhaduje na 10–20 % a u dospělých na 1–3 %. Incidence onemocnění v rozvinutých zemích stále stoupá. Klinická manifestace akrální formy atopické dermatitidy je velmi variabilní. Může mít projevy charakteru dyshidrotického ekzému s postižením dlaní a laterálních ploch prstů. Dále se může projevovat přítomností erytematoskvamózních ložisek rovněž v lokalizaci dlaňové nebo i hřbetní spolu s postižením prstů rukou, nebo jako pulpitis sicca se suchostí a pityriasiformním olupováním bříšek prstů. Onemocnění svou lokalizací a chronickým průběhem (i přes adekvátní terapii) představuje významný faktor ovlivňující kvalitu života nemocných. Léčba je dlouhodobá a vyžaduje komplexní přístup, ovlivňující jak faktory podílející se na vzniku onemocnění, tak i činitele vyvolávající exacerbaci dermatitidy.
Několik publikovaných studií opakovaně prokázalo účinnost a bezpečnost topických imunomodulátorů v léčbě atopického ekzému, včetně ekzému rukou. Jedná se o makrolidová imunomodulancia s vysokým protizánětlivým účinkem srovnatelným s lokálními kortikosteroidy, ale bez jejich nežádoucích účinků. Mechanismus působení u atopické dermatitidy není zcela znám. Vazbou na specifický cytoplazmatický vazebný protein inhibují kalcium-dependentní dráhy transdukce signálu v T-lymfocytech a tím brání transkripci a syntéze prozánětlivých a imunomodulačních cytokinů. V současné době jsou topické imunomodulátory indikovány jako 2. linie léčby u pacientů starších dvou let, kteří nereagují adekvátně na konvenční léčbu lokálními kortikosteroidy nebo kteří tuto léčbu nesnášejí.
Celý článek je dostupný jen pro předplatitele časopisu
Přihlášení
Předplatné
Aktuální číslo
Nové trendy ve farmakoterapii
Profily léčiv
Farmakoterapeutické postupy
- Imunomodulační vlastnosti bevacizumabu a jejich přínos v kombinaci s atezolizumabem – studie IMpower150
- Kabozantinib v léčbě hepatocelulárního karcinomu
- Kabozantinib v léčbě RCC
- Malobuněčný bronchogenní karcinom: vyhlídky do budoucnosti
- Nivolumab v léčbě klasického Hodgkinova lymfomu
- Pembrolizumab v 1. linii léčby NSCLC
- Postavení adjuvantní léčby v terapii melanomu
- Postavení kombinace amlodipinu s inhibitory RAAS v léčbě hypertenze
- Současné možnosti léčby spondyloartritid
- Trazodon a jeho využití v léčbě depresivní poruchy