| Číslo: | 4 / 2014 (Obsah) |
| Rubrika: | Kazuistiky / Klinická praxe |
| Obor: | Dermatologie |
| Autoři: | MUDr. Soňa Bouzková |
| Autoři - působiště: | Kožní oddělení, Nemocnice Třebíč |
Atopický ekzém na rukou patří mezi tzv. frustní formy atopické dermatitidy. Jedná se o chronické relabující zánětlivé onemocnění s multifaktoriální etiologií, na níž se podílejí polygenní dědičnost, přítomnost abnormit imunologických, lokálně kožních i neurohumorálních, faktory zevního prostředí i porucha kožní bariéry způsobená změněným profilem spektra ceramidů a vedoucí k poruše hydratace a keratinizace. Prevalence atopické dermatitidy u dětí se odhaduje na 10–20 % a u dospělých na 1–3 %. Incidence onemocnění v rozvinutých zemích stále stoupá. Klinická manifestace akrální formy atopické dermatitidy je velmi variabilní. Může mít projevy charakteru dyshidrotického ekzému s postižením dlaní a laterálních ploch prstů. Dále se může projevovat přítomností erytematoskvamózních ložisek rovněž v lokalizaci dlaňové nebo i hřbetní spolu s postižením prstů rukou, nebo jako pulpitis sicca se suchostí a pityriasiformním olupováním bříšek prstů. Onemocnění svou lokalizací a chronickým průběhem (i přes adekvátní terapii) představuje významný faktor ovlivňující kvalitu života nemocných. Léčba je dlouhodobá a vyžaduje komplexní přístup, ovlivňující jak faktory podílející se na vzniku onemocnění, tak i činitele vyvolávající exacerbaci dermatitidy.
Několik publikovaných studií opakovaně prokázalo účinnost a bezpečnost topických imunomodulátorů v léčbě atopického ekzému, včetně ekzému rukou. Jedná se o makrolidová imunomodulancia s vysokým protizánětlivým účinkem srovnatelným s lokálními kortikosteroidy, ale bez jejich nežádoucích účinků. Mechanismus působení u atopické dermatitidy není zcela znám. Vazbou na specifický cytoplazmatický vazebný protein inhibují kalcium-dependentní dráhy transdukce signálu v T-lymfocytech a tím brání transkripci a syntéze prozánětlivých a imunomodulačních cytokinů. V současné době jsou topické imunomodulátory indikovány jako 2. linie léčby u pacientů starších dvou let, kteří nereagují adekvátně na konvenční léčbu lokálními kortikosteroidy nebo kteří tuto léčbu nesnášejí.
Celý článek je dostupný jen pro předplatitele časopisu