Farmakoterapie

Převod (switch) na paliperidon s prodlouženým uvolňováním a jeho dávkování – doporučení pro klinickou praxi

Souhrn

Schizofrenie je chronické duševní onemocnění, které ve většině případů vyžaduje dlouhodobou, často doživotní léčbu. Mnoho pacientů vystřídá více antipsychotik, ať již pro nedostatečnou účinnost, špatnou snášenlivost či nedobrou adherenci. Například ve studii CATIE, ve které bylo 1 492 nemocných se schizofrenií léčeno antipsychotiky první (FGA) či druhé generace (SGA) po dobu 18 měsíců, bylo vysazení původní medikace zaznamenáno u 74 % pacientů, nejčastějšími příčinami přitom byly nedostatek účinnosti a výskyt nežádoucích účinků. Antipsychotika druhé generace obecně výrazněji ovlivňují negativní symptomy schizofrenie a jsou lépe snášena než FGA, jednotliví zástupci SGA se však mezi sebou liší – nejen z hlediska účinnosti, ale i profilem nežádoucích účinků.

Výběr antipsychotik by se vždy měl řídit preferencemi pacienta, předchozí léčebnou odpovědí, snášenlivostí a adherencí, anamnézou onemocnění, rizikovými faktory, profilem nežádoucích účinků daného léku a rovněž dlouhodobým léčebným plánem. Doporučení, jakým způsobem optimálně postupovat při převádění nemocných z jednoho léku na jiný, nejsou k dispozici. Vodítkem může být mj. právě tato práce, která je zaměřena především na paliperidon s prodlouženým uvolňováním (ER).

Celý článek je dostupný jen pro předplatitele časopisu