Paclitaxelem indukovaná těžká chronická symetrická axonální senzomotorická polyneuropatie dolních končetin

Číslo: 2 / 2015 (Obsah)
Rubrika: Kazuistiky / Klinická praxe
Autoři: Doc. MUDr. Ladislav Slováček, Ph.D.
Autoři - působiště: Klinika onkologie a radioterapie FN, Hradec Králové; Ambulance paliativní onkologické péče KOR FN, Hradec Králové

Souhrn

Polyneuropatie (PN) tvoří heterogenní skupinu poruch periferních nervů. Jedná se o difuzní nebo vícečetné systémové, získané nebo dědičné postižení periferních nervů, které vzniká působením různých endogenních i exogenních vlivů (zánětlivých, metabolických, toxických, imunopatogenních, vitaminové a nutriční deficience, degenerativních i paraneoplastických).1 Postiženy bývají především dlouhé nervy. Klinické projevy převažují na distálních částech končetin. Klinický obraz může být symetrický i asymetrický, mohou převažovat příznaky senzitivní nebo motorické. Porucha se může rozvinout akutně v průběhu dnů až týdnů, nebo častěji chronicky během řady měsíců. U PN dochází ke dvěma typům postižení periferních nervů, které se mohou i vzájemně kombinovat: k axonální degeneraci (vzniká při poškození axonu a axoplazmatického transportu) a demyelinizaci (dochází k difuznímu nebo segmentálnímu poškození myelinové pochvy).

Jednou z možných příčin vedoucích k rozvoji polyneuropatického syndromu mohou být i cytostatika používaná v léčbě zhoubných novotvarů. Neurotoxicita cytostatik postihuje centrální i periferní nervový systém a je nepochybně závažným problémem s negativním dopadem na kvalitu života onkologicky nemocných. Centrální i periferní projevy toxicity často omezují výběr cytostatik, velikost jejich dávky i délku léčby. Symptomy se mohou vyskytnout: 1. bezprostředně v průběhu léčby nebo časně po léčbě – hodiny, dny až týdny; 2. oddáleně – dny až měsíce; 3. pozdně – měsíce až roky. Centrální neurotoxicita cytostatik se liší podle mechanismu jejich účinku. Projevy centrální neurotoxicity mají pestrou škálu specifických i nespecifických příznaků, různý stupeň závažnosti a rozdílný časový průběh. Projevy akutní encefalopatie zahrnují bolesti hlavy, delirium a epileptické záchvaty a k jejich vzniku dochází při vysoké intravenózní dávce nebo při intratekální aplikaci. Subakutní encefalopatie má často průběh podobný jako při iktu, s multifokálními deficity s kvantitativní, ale i kvalitativní (delirantní stav) poruchou vědomí. Většinou vzniká po druhé až třetí intravenózní aplikaci a trvá 2–3 dny. Nález na CT a v likvoru je minimální, na EEG jsou patrné hrubé abnormity. Významnou roli v rozvoji akutní encefalopatie s projevy charakteru deliria, myoklonu či epileptických záchvatů mají alkylační cytostatika, ifosfamid a cyklofosfamid. Obzvláště centrálně neurotoxický účinek má vysokodávkovaný ifosfamid, u kterého je popisován rozvoj deliria a záchvatovitých stavů do 4–6 dnů po infuzi. Rizikovými faktory, které mohou přispět k rozvoji akutní encefalopatie při aplikaci ifosfamidu, jsou porucha renálních a jaterních funkcí, nízká sérová hodnota albuminu a pohrudniční a peritoneální výpotky.

Celý článek je dostupný jen pro předplatitele časopisu


Přihlášení

 

Předplatné

Více o předplatném

 
 
 
Jste odborný pracovník ve zdravotnictví?
Jsem odborníkem ve smyslu §2a Zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů, čili jsem osobou oprávněnou předepisovat léčivé přípravky nebo osobou vydávat léčivé přípravky.

Potvrzuji, že jsem se seznámil/a s definicí odborník
dle zákona č. 40/1995 Sb.
Potvrzuji, že jsem se seznámil/a s riziky, jimž se jiná osoba než odborník vystavuje, vstoupí-li na stránky určené pro odborníky