Farmakoterapie

Infliximab v léčbě revmatoidní artritidy

Souhrn

Infliximab (Remicade) patří do skupiny inhibitorů tumor nekrotizujícího faktoru-α (anti-TNF-α). Jedná se o tzv. biologickou léčbu, která se využívá v revmatologii u pacientů s revmatoidní artritidou (RA), psoriatickou artropatií (PsA) a ankylozující spondyloartritidou (AS). Mezi další látky inhibující tumor nekrotizující faktor-α (TNF-α) patří adalimumab (Humira), etanercept (Enbrel), golimumab (Simponi) a certolizumab pegol (Cimzia).

Infliximab je chimérická (myší/lidská) monoklonální IgG1 protilátka namířená proti TNF-α.

Molekula protilátky se skládá ze 75 % z konstantního Fc fragmentu humánního imunoglobulinu, na který je navázána variabilní část myšího Fab (antigen-binding fragment), která tvoří 25 % molekuly. Tato protilátka se naváže jak na transmembránovou, tak na solubilní formu TNF-α, který je tímto inaktivován a zbaven schopnosti vázat se na buněčné receptory. Infliximab se neváže na TNF-β (lymfotoxin), na rozdíl od etanerceptu. Eliminační poločas infliximabu činí přibližně 10 dní.

Infliximab je podáván v intravenózní infuzi. Iniciální dávka je u pacientů s revmatoidní artritidou 3,0 mg/kg 0., 2. a 6. týden, dále jsou infuze podávány každých 8 týdnů ve stejné dávce.

Byla prokázána vyšší účinnost infliximabu spolu se současným užíváním léků ze skupiny DMARDs (disease-modifying antirheumatic drugs), nejlépe spolu s methotrexátem. K zahájení terapie pomocí inhibitorů TNF-α přistupujeme v případě vysoké klinické a laboratorní aktivity a nedostatečného terapeutického účinku léků patřících do skupiny DMARDs – methotrexátu, leflunomidu, sulfasalazinu, hydroxychlorochinu či chlorochinu. Jestliže dosavadní léčba u pacientů s revmatoidní artritidou není dostatečně účinná, zahajujeme terapii biologickými léky. V 1. linii většinou používáme inhibitory TNF-α. Klinické odpovědi je dosaženo u 60–80 % pacientů, kteří byli refrakterní vůči stávající léčbě pomocí DMARDs.

Léčba pomocí inhibitorů TNF-α vede k podstatnému poklesu klinické i laboratorní aktivity a ke zpomalení až zastavení rentgenové progrese onemocnění.

Bude popsán případ 55leté pacientky s aktivní revmatoidní artritidou, u níž neměla léčba methotrexátem, methylprednisolonem ani nesteroidními antiflogistiky dostatečný trvalý terapeutický účinek. Stav se výrazně upravil teprve po zahájení léčby infliximabem.

Celý článek je dostupný jen pro předplatitele časopisu