Farmakoterapie

Imunogenita anti-TNF léků u pacientů s psoriatickou artritidou

Souhrn

Možnosti léčby psoriatické artritidy v posledních letech zaznamenaly výrazný posun především díky anti-TNF lékům – infliximabu, adalimumabu, etanerceptu a dalším. Zatímco v minulosti bylo užívání těchto léků omezeno přítomností chronických infekcí (latentní tuberkulóza, hepatitida C), v současnosti je jejich podávání při správné indikaci, správně zvolené dávce a při odpovídající chemoprofylaxi (latentní TBC) a sledování aktivity infekce (hepatitida C) možné a bezpečné.

Jakkoliv jsou tyto látky schopny snížit aktivitu onemocnění, jejich účinnost není u některých nemocných dlouhodobě stejná – příčinou může být jejich imunogenita. Zatímco tvorba neutralizačně působících protilátek je typická pro monoklonální protilátky (prevalence 20–40 %), totéž neplatí pro solubilní receptor etanercept. Mnohé studie však poukazují na příznivý vliv methotrexátu, jenž genezi protilátek snižuje. Tato situace platí u idiopatických střevních zánětů, zejména Crohnovy nemoci (prevalence až 61 %) – na tvorbu protilátek má příznivý vliv azathioprin a stejně tak i zmíněný methotrexát. Prevalence přítomnosti protilátek u ankylozující spondyloartritidy je uváděna v rozmezí 25–64 %. Při léčbě psoriázy infliximabem v monoterapii je tvorba antichimerických protilátek uváděna u cca jedné třetiny nemocných, což je přirozeně provázeno snížením účinnosti. Imunogenita anti-TNF léčiv u nemocných s psoriatickou artritidou však nebyla cíleně zjišťována, s výjimkou menší studie (n = 22) prokazující přítomnost protilátek proti adalimumabu v 18 %.

Celý článek je dostupný jen pro předplatitele časopisu