Zkušenosti s léčbou linagliptinem

Číslo: 4 / 2015 (Obsah)
Rubrika: Kazuistiky / Klinická praxe
Autoři: MUDr. Marcela Szabó
Autoři - působiště: Diabetologická ambulance, Poliklinika Barrandov, Praha

Souhrn

Moderní přístup k léčbě diabetu 2. typu je založen na individualizaci léčby – terapie má být pro každého diabetika 2. typu „šitá na míru". Velké množství různých lékových skupin a jednotlivých antidiabetik současně dostupné v běžné klinické praxi nám tento přístup umožňuje. Odpovídá také poslednímu společnému doporučení mezinárodních diabetologických společností (ADA a EASD), které uvádí na druhém místě (po metforminu) jako možnost volby kterýkoliv další antidiabetický lék.

Vždy je třeba pro konkrétního pacienta hledat léčbu nejen vysoce účinnou, ale také co nejbezpečnější. Proto inhibitory dipeptidylpeptidázy-4 (DPP-4) již řadu let patří mezi často volené léky do dvojkombinace při nedostačující léčbě diabetika 2. typu metforminem. Jejich největší výhodou ve srovnání s ostatními skupinami antidiabetik je totiž absence nežádoucích účinků. Nemají zvýšené riziko vzniku hypoglykemie, neovlivňují tělesnou hmotnost, všechny lze použít u pacienta s renální insuficiencí.

Volíme-li po metforminu do dvojkombinace glinidy, deriváty sulfonylurey, inzulin či inzulinová analoga, na rozdíl od inhibitorů DPP-4 zvyšujeme u pacientů riziko navození hypoglykemie a také přírůstku hmotnosti. Nejnovější skupina antidiabetik na českém trhu – glifloziny – má také ve srovnání s inhibitory DPP-4 vedlejší účinky. Vede ke zvýšenému vylučování nejen cukru, ale i vody z organismu a zvyšuje riziko vzniku dehydratace a urogenitálních infekcí; je rovněž spojena se zvýšeným rizikem vzniku hypoglykemie (i když podstatně nižším než deriváty sulfonylurey a inzulin). Léčba analogy GLP-1 je ve srovnání s inhibitory DPP-4 zatížena vyšší cenou a injekční aplikací. Při výběru vhodného pacienta je třeba také přihlížet ke snížení hmotnosti, k němuž léčba analogy GLP-1 u většiny nemocných vede – u obézních pacientů je to efekt velmi žádoucí, zatímco např. u geriatrických pacientů, často trpících nechutenstvím, které někdy vyústí až v poruchu příjmu potravy, se jedná o vliv nežádoucí. Metformin zůstává nadále lékem první volby u diabetika 2. typu, ale ani ten není ve srovnání s inhibitory DPP-4 prost nežádoucích účinků. Tím nejzávažnějším je možnost vzniku laktátové acidózy, proto jej nelze použít u pacientů s renální insuficiencí, hepatální insuficiencí nebo kardio-respirační insuficiencí (všechny tyto stavy jsou spojeny s rizikem laktátové acidózy). Jelikož uvedená onemocnění postihují poměrně velkou část diabetiků 2. typu, při kontraindikaci metforminu se u nich nabízí léčba inhibitorem DPP-4 v monoterapii jako nejbezpečnější možnost volby.

Mezi všemi současně dostupnými inhibitory DPP-4 na českém trhu (sitagliptin, vildagliptin, linagliptin, alogliptin) má linagliptin nejpříznivější profil bezpečnosti. Jako jediný jej lze podávat pacientům s poruchou funkce jater, a to i ve velmi pokročilém stadiu. U pacientů s renální insuficiencí může být linagliptin podáván v nezměněném dávkování až do úplného selhání funkce ledvin, zatímco u ostatních inhibitorů DPP-4 je nutno dávku upravovat (snižovat) dle aktuální glomerulární filtrace. Pacienta nelze linagliptinem předávkovat ani v případě, že se v období mezi vyšetřeními glomerulární filtrace funkce ledvin zhorší.

Celý článek je dostupný jen pro předplatitele časopisu


Přihlášení

 

Předplatné

Více o předplatném

 
 
 
Jste odborný pracovník ve zdravotnictví?
Jsem odborníkem ve smyslu §2a Zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů, čili jsem osobou oprávněnou předepisovat léčivé přípravky nebo osobou vydávat léčivé přípravky.

Potvrzuji, že jsem se seznámil/a s definicí odborník
dle zákona č. 40/1995 Sb.
Potvrzuji, že jsem se seznámil/a s riziky, jimž se jiná osoba než odborník vystavuje, vstoupí-li na stránky určené pro odborníky