Tikagrelor jako posun ve skupině protidestičkových léků – farmakologické vlastnosti, klinická účinnost a nežádoucí účinky

Číslo: 6 / 2015 (Obsah)
Rubrika: Farmakoterapeutické postupy
Autoři: Doc. MUDr. Otto Mayer, CSc.
Autoři - působiště: Oddělení klinické farmakologie FN, Plzeň
Klíčová slova: protidestičková léčba, tikagrelor, klopidogrel

Souhrn

Tikagrelor je reverzibilní perorální antagonista destičkového receptoru P2Y12, jehož endogenním aktivátorem je ADP (adenosindifosfát), proto purinergní receptor. Ukázalo se, že má šanci překonat nedostatky předcházejících dvou thienopyridinových derivátů, především klopidogrelu. Tikagrelor účinkuje jako nezměněná molekula, kdežto klopidogrel vyžaduje přeměnu na účinný metabolit. Ta u některých jedinců vázne pro genetický polymorfismus a pacienti jsou rezistentní vůči léčbě. Základ pro zavedení tikagreloru do léčby akutního koronárního syndromu (AKS) poskytly dvě studie III. fáze, provedené na pozadí podávané kyseliny acetylsalicylové v duální terapii. Ve studii PLATO dostávali pacienti s AKS po dobu jednoho roku randomizovaně tikagrelor v dávce 90 mg 2x denně, nebo klopidogrel v dávce 75 mg 1x denně. Po léčbě tikagrelorem bylo zaznamenáno 16% relativní snížení výskytu kompozitního ukazatele (smrt z kardiovaskulárních příčin, infarkt myokardu a cévní mozková příhoda) v porovnání s klopidogrelem. Ve studii PEGASUS-TIMI 54 byl tikagrelor ve dvou dávkách porovnáván s placebem u pacientů jeden rok po prodělaném infarktu myokardu, a to po dobu až 3 let. Snížení relativního rizika vzniku primárního sledovaného ukazatele – kombinace smrt z kardiovaskulárních příčin, infarkt myokardu a cévní mozková příhoda – činilo 15 % pro vyšší a 16 % pro nižší dávku tikagreloru v porovnání s placebem. Základním parametrem snášenlivosti protidestičkových léků je krvácení. Ve studii PLATO bylo krvácení souhrnně, malé i velké, stejně časté po tikagreloru i klopidogrelu, o něco častější bylo, jestliže bylo vyhodnoceno jen jako velké krvácení. Ve studii PEGASUS-TIMI 54 bylo velké krvácení zaznamenáno po obou dávkách tikagreloru u 2,3–2,6 % pacientů, kdežto po placebu jen u 1,1 %. Tikagrelor vykazuje mimo antiagregační účinek na destičky ještě další účinek, vyplývající ze zpomalení metabolismu endogenního adenosinu. Děje se tak inhibicí ENT1 (equilibrative nucleoside transporter), buněčného transportéru pro nukleosidy, zodpovědného za vstřebávání adenosinu do buněk. Vyšší hladiny pak mohou žádoucím způsobem podpořit koronární vazodilataci, ale naopak mohou vyvolávat jako nežádoucí účinek také pocit dušnosti a zřídka i bradyarytmie. Dušnost byla pozorována v obou zmíněných studiích. Byla častější než po klopidogrelu nebo placebu, ale dostavovala se především na začátku léčby, později byla méně častá. Léčba byla v těchto studiích přerušena pro dušnost u přibližně 6 % pacientů, také v závislosti na dávce. Je třeba dodat, že dušnost nebyla závažná a ve studiích byl její výskyt pravděpodobně v možné souvislosti se základním onemocněním lehce nadhodnocen. Bradyarytmické příhody se vyskytly u 2–5 % pacientů léčených tikagrelorem, rovněž častěji na začátku léčby, a vysvětlují se tlumivým účinkem adenosinu na převodní systém srdce.

Závěr: Tikagrelor jako protidestičkový lék v duální terapii s kyselinou acetylsalicylovou je účinný v sekundární prevenci po prodělaném akutním koronárním syndromu. Jeho přednostní použití před thienopyridinovými deriváty, zejména před klopidogrelem, je podporováno recentně vydanými guidelines Evropské kardiologické společnosti.

Celý článek je dostupný jen pro předplatitele časopisu


Přihlášení

 

Předplatné

Více o předplatném

 
 
 
Jste odborný pracovník ve zdravotnictví?
Jsem odborníkem ve smyslu §2a Zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů, čili jsem osobou oprávněnou předepisovat léčivé přípravky nebo osobou vydávat léčivé přípravky.

Potvrzuji, že jsem se seznámil/a s definicí odborník
dle zákona č. 40/1995 Sb.
Potvrzuji, že jsem se seznámil/a s riziky, jimž se jiná osoba než odborník vystavuje, vstoupí-li na stránky určené pro odborníky