Nespavost jako prediktor účinnosti antidepresiv

Číslo: 6 / 2015 (Obsah)
Rubrika: Zprávy z klinických studií

Souhrn

Velká část nemocných s velkou depresivní poruchou uvádí klinicky významné poruchy spánku. Z výsledků některých studií dokonce vyplývá horší účinek antidepresiv v případě iniciálně přítomné výrazné nespavosti, na základě čehož lze usuzovat na možný vyšší přínos kombinační léčby u těchto nemocných. Pomoci zodpovědět tuto otázku měla 28týdenní studie CO- MED, zahrnující osoby s rekurentní nebo chronickou velkou depresí, které byly náhodně rozděleny k užívání escitalopramu + placeba, bupropionu SR + escitalopramu nebo venlafaxinu ER + mirtazapinu. Z celkového počtu 665 nemocných plných 88,3 % uvádělo poruchu spánku na začátku studie – častěji ženy (69,3 %) a Afroameričané (29,1 %). Nemocní s iniciální nespavostí uváděli vyšší výskyt úzkosti a nižší závislost na alkoholu či jiných látkách. Původní předpoklad odlišné účinnosti antidepresiv v závislosti na přítomnosti spánkové poruchy se nepodařilo prokázat nejen ve vztahu k účinnosti (dosažení odpovědi/remise), ale ani ve vztahu ke snášenlivosti léčby.

Celý článek je dostupný jen pro předplatitele časopisu


Přihlášení

 

Předplatné

Více o předplatném

 
 
 
Jste odborný pracovník ve zdravotnictví?
Jsem odborníkem ve smyslu §2a Zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů, čili jsem osobou oprávněnou předepisovat léčivé přípravky nebo osobou vydávat léčivé přípravky.

Potvrzuji, že jsem se seznámil/a s definicí odborník
dle zákona č. 40/1995 Sb.
Potvrzuji, že jsem se seznámil/a s riziky, jimž se jiná osoba než odborník vystavuje, vstoupí-li na stránky určené pro odborníky