Dlouhodobá účinnost interferonu-β1b u pacientů s roztroušenou sklerózou – analýzy studie BENEFIT při délce sledování 11 let

Číslo: 3 / 2016 (Obsah)
Rubrika: Klinické studie / Klinické studie s komentářem
Obor: Neurologie

Souhrn

Interferon-β1b (IFN-β1b) je imunomodulační lék, který je indikován k léčbě pacientů s klinicky izolovaným syndromem (CIS), nemocných s relabující-remitentní formou roztroušené sklerózy (RS) se dvěma nebo více relapsy v posledních dvou letech a pacientů se sekundárně progresivní formou RS. Mechanismus jeho účinku u RS nebyl zcela objasněn, nicméně je známo, že vlastnosti IFN-β1b modifikující biologickou odpověď u RS jsou zprostředkovány jeho interakcí se specifickými buněčnými receptory nacházejícími se na povrchu lidských buněk. Vazba IFN-β1b na tyto receptory indukuje expresi mnoha genových produktů, které jsou považovány za mediátory biologického účinku IFN-β1b.

V několika kontrolovaných studiích bylo zjištěno, že léčba IFN-β u pacientů, kteří prodělali demyelinizační příhodu, oddaluje konverzi do klinicky definitivní RS (KDRS). Iniciována byla proto studie BENEFIT (BEtaferon/ betaseron in Newly Emerging multiple sclerosis For Initial Treatment), jejímž cílem bylo porovnat účinnost časné vs. oddálené léčby IFN-β1b v dávce 250 μg u pacientů s CIS. Po 3 letech sledování (n = 392) byl podíl pacientů s KDRS 37 % ve skupině časné léčby IFN-β1b vs. 51 % ve skupině oddálené léčby – časná terapie snižovala riziko KDRS o 41 % (HR: 0,59; 95% CI: 0,44–0,80; p = 0,0011). Progrese skóre EDSS (Expanded Disability Status Scale) byla zjištěna u 16 % vs. 24 % – časná léčba tak snižovala riziko progrese skóre EDSS o 40 % (HR: 0,60; 95% CI: 0,39–0,92; p = 0,022). Po 5 letech sledování (n = 358) byl rozdíl mezi skupinami z hlediska ovlivnění rizika KDRS stále signifikantní (HR: 0,63; 95% CI: 0,48–0,83; p = 0,003), naproti tomu riziko progrese skóre EDSS bylo v obou skupinách podobné (HR: 0,76; 95% CI: 0,52–1,11; p = 0,177). Po 8 letech sledování (n = 284) bylo riziko KDRS nadále statisticky významně nižší ve skupině časné léčby (HR: 0,678; 95% CI: 0,525–0,875; p = 0,003), v níž byl zjištěn delší medián doby do KDRS o 1 345 dní (95% CI: 389–2 301) a nižší roční četnost relapsů (ARR; 0,196 vs. 0,255; p = 0,0012). Ve skupině časné léčby se udržely na vyšší úrovni rovněž kognitivní funkce pacientů, skóre EDSS zůstávalo v obou skupinách nízké (1,5).

Celý článek je dostupný jen pro předplatitele časopisu


Přihlášení

 

Předplatné

Více o předplatném

 
 
 
Jste odborný pracovník ve zdravotnictví?
Jsem odborníkem ve smyslu §2a Zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů, čili jsem osobou oprávněnou předepisovat léčivé přípravky nebo osobou vydávat léčivé přípravky.

Potvrzuji, že jsem se seznámil/a s definicí odborník
dle zákona č. 40/1995 Sb.
Potvrzuji, že jsem se seznámil/a s riziky, jimž se jiná osoba než odborník vystavuje, vstoupí-li na stránky určené pro odborníky