Dvanáctileté setrvání na terapii inhibitory tumor nekrotizujícího faktoru v 1. linii léčby revmatoidní artritidy – údaje z běžné praxe z lokálního registru

Číslo: 3 / 2016 (Obsah)
Rubrika: Klinické studie / Klinické studie s komentářem
Obor: Revmatologie

Souhrn

Vývoj biologických látek na konci 90. let minulého století pronikavě zlepšil možnosti léčby revmatoidní artritidy (RA). Prvními vyvinutými biologickými léky v revmatologii byly inhibitory tumor nekrotizujícího faktoru (TNF), které se v posledním desetiletí staly nejčastěji předepisovanou třídou biologických léků v terapii pacientů s RA, u nichž selhala léčba tradičními syntetickými antirevmatiky zmírňujícími průběh nemoci ( sDMARD – synthetic disease-modifying antirheumatic drugs). V současné době je v Evropě a v USA schváleno k léčbě RA pět inhibitorů TNF, přičemž v klinické praxi jsou nejvíce používány tři z nich – infliximab, etanercept a adalimumab.

Existuje sice velké množství poznatků o účinnosti a bezpečnosti inhibitorů TNF z randomizovaných kontrolovaných studií, avšak údajů o jejich dlouhodobých účincích je stále málo. Navíc externí validita těchto studií je výrazně omezena přísnými zařazovacími a vylučovacími kritérii, což snižuje možnost zobecňování získaných poznatků pro denní klinickou praxi. Z těchto důvodů jsou stále více používány rozsáhlé národní registry ke zkoumání dlouhodobé účinnosti inhibitorů TNF v běžných podmínkách, přes nedostatek kontrolovaných charakteristik, jimiž se vyznačují randomizované kontrolované studie.

Za spolehlivý indikátor celkové léčebné účinnosti v observačních registrech je možno považovat setrvání na léčbě určitým lékem (perzistenci), neboť je určeno účinností léku, jeho bezpečnostní charakteristikou a několika dalšími faktory, jež ovlivňují jeho užívání – spoluprací pacienta, možnostmi jiné léčby a charakteristikami léčené skupiny.

V Evropě a v USA byla proto provedena řada analýz na základě registrů biologických léků, zaměřených na celkové setrvání na užívání inhibitorů TNF při léčbě RA i na porovnání relativní lékové perzistence u etanerceptu, infliximabu a adalimumabu, a také na rozdílné setrvání na léčbě v 1. linii a v následných liniích léčby inhibitory TNF. Délka sledovaného období však obvykle nepřesáhla 5 roků.

Celý článek je dostupný jen pro předplatitele časopisu


Přihlášení

 

Předplatné

Více o předplatném

 
 
 
Jste odborný pracovník ve zdravotnictví?
Jsem odborníkem ve smyslu §2a Zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů, čili jsem osobou oprávněnou předepisovat léčivé přípravky nebo osobou vydávat léčivé přípravky.

Potvrzuji, že jsem se seznámil/a s definicí odborník
dle zákona č. 40/1995 Sb.
Potvrzuji, že jsem se seznámil/a s riziky, jimž se jiná osoba než odborník vystavuje, vstoupí-li na stránky určené pro odborníky