Profil pacienta optimálně indikovaného pro léčbu gliptiny, pioglitazonem a glifloziny

Číslo: 1 / 2017 (Obsah)
Rubrika: Farmakoterapeutické postupy
Obor: Diabetologie
Autoři: prof. MUDr. Milan Kvapil, CSc.
Autoři - působiště: Interní klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha
Klíčová slova: diabetes mellitus 2. typu, gliptiny, pioglitazon, glifloziny, nežádoucí účinky
Citace: Kvapil M. Profil pacienta optimálně indikovaného pro léčbu gliptiny, pioglitazonem a glifloziny. Farmakoterapie 2017;13(1):119–123.

Souhrn

Pacienti s diabetes mellitus (DM) 2. typu se od sebe velmi liší v celé řadě důležitých charakteristik své nemoci – sekreci inzulinu, inzulinové rezistenci, životní prognóze, přítomnosti komplikací. Cílem této práce je pokus o jednoduchou definici pacienta, který bude mít největší prospěch z léčby látkami z nových skupin perorálních antidiabetik, jež mohou být voleny po metforminu.

Gliptiny by měly být první volbou u pacienta se začátkem vývoje DM 2. typu, diagnostikovaným při preventivní prohlídce. Jedná se o pacienta s nově zjištěným DM 2. typu, v kalendářním věku 50–70 let, který má při maximální snášené dávce metforminu glykovaný hemoglobin okolo 50–60 mmol/l a nemá makrovaskulární komplikace. Požadavkem je těsná kompenzace diabetu, a to jako základní prevence komplikací specifických pro diabetes.

Místo pioglitazonu je jednoznačně v terapii pacienta s jasně vyznačenou inzulinovou rezistencí (zvýšené triacylglyceroly).

Glifloziny podávané pacientovi na začátku onemocnění poměrně dobře kompenzovanému metforminem, bez kardiovaskulárních komplikací, jsou v porovnání s gliptiny spojeny s vyšším rizikem zejména subjektivně vnímaných nežádoucích účinků (snižují tak adherenci nemocných k léčbě) a mají menší, nanejvýš pak srovnatelný účinek na zlepšení kompenzace diabetu. Jsou však dobrou volbou u těch nemocných, u nichž jsou případné nežádoucí účinky vysoce převýšeny přínosem terapie, což je populace odpovídající souboru studie EMPA-REG OUTCOME: s dlouhým průběhem diabetu, léčbou inzulinem často v kombinaci s deriváty sulfonylurey a anamnézou infarktu srdečního nebo mozkového.

Rozhodujícím faktorem pro adherenci k terapii u nemocných, kterých léčba nezbavuje žádných subjektivních obtíží, je nepřítomnost nežádoucích účinků léčby.

Celý článek je dostupný jen pro předplatitele časopisu


Přihlášení

 

Předplatné

Více o předplatném

 
 
 
Jste odborný pracovník ve zdravotnictví?
Jsem odborníkem ve smyslu §2a Zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů, čili jsem osobou oprávněnou předepisovat léčivé přípravky nebo osobou vydávat léčivé přípravky.

Potvrzuji, že jsem se seznámil/a s definicí odborník
dle zákona č. 40/1995 Sb.
Potvrzuji, že jsem se seznámil/a s riziky, jimž se jiná osoba než odborník vystavuje, vstoupí-li na stránky určené pro odborníky