| Číslo: | 1 / 2017 (Obsah) |
| Rubrika: | Klinické studie / Klinické studie s komentářem |
| Obor: | Diabetologie |
V 1. linii léčby pacientů s diabetes mellitus (DM) 2. typu je doporučován metformin, u nezanedbatelné části nemocných jej však nelze použít, ať již vzhledem k nesnášenlivosti (gastrointestinální nežádoucí účinky) nebo kontraindikacím (renální dysfunkce, městnavé srdeční selhání). U některých z těchto pacientů jsou v 1. linii voleny deriváty sulfonylurey (SUD). Iniciálně, u nemocných s krátkým trváním diabetu, jsou SUD obvykle velmi účinné, jejich podávání je však často spojeno se sekundárním selháním. Pacientům, u nichž není dostatečně účinná monoterapie SUD, je možné přidat do medikace inhibitory α-glukosidázy, glinidy, thiazolidindiony, inhibitory dipeptidylpeptidázy- 4 (DPP-4) nebo inhibitory SGLT-2. Výhodná je zejména kombinace SUD s inhibitorem DPP-4, neboť postihuje mnohočetné patofyziologické aspekty DM 2. typu, inhibitory DPP-4 mimoto nezvyšují riziko hypoglykemie.
Studie EDGE (Effectiveness of Diabetes control with vildaGliptin and vildagliptin/ mEtformin) byla rozsáhlá observační studie provedená v podmínkách reálné klinické praxe, která porovnávala účinnost a bezpečnost přidání vildagliptinu a jiných perorálních antidiabetik (PAD) (metforminu, SUD, inhibitorů α-glukosidázy, glinidů či thiazolidindionů) u pacientů s DM 2. typu nedostatečně kompenzovaným na monoterapii PAD. Doposud přitom nebyly vyhodnoceny výsledky tohoto porovnání u nemocných, u nichž nebyla dostatečně účinná monoterapie SUD.
Celý článek je dostupný jen pro předplatitele časopisu