Léčba relapsu Hodgkinova lymfomu po autologní transplantaci monoterapií brentuximab vedotinem

Číslo: 2 / 2017 (Obsah)
Rubrika: Fokus: hematologie/hematoonkologie
Obor: Hematoonkologie
Autoři: MUDr. Jana Marková
MUDr. Heidi Móciková, Ph.D.
Autoři - působiště: Interní hematologická klinika 3. LF UK a FNKV, Praha

Souhrn

Výsledky léčby Hodgkinova lymfomu (HL) patří mezi největší úspěchy v moderní onkologii. 70–80 % pacientů jsou mladí lidé ve věku 17–35 let, z nich dlouhodobě přežívá (podle stadia a rizikových faktorů) 75–95 % nemocných a jejich životní naděje je v současné době více než 40 let. Bohužel, pozdní následky úspěšné léčby (především kardiotoxicita a sekundární malignity) zvyšují morbiditu i mortalitu vyléčených pacientů ve srovnání s běžnou populací. Pacienti s progresí/relapsem HL (RR HL) mají jen padesátiprocentní naději na vyléčení pomocí 2. linie léčby. Indikovaná je záchranná (salvage) terapie s vysokodávkovanou chemoterapií následovaná podporou transplantací autologních kmenových buněk (HDT + ASCT). Pacienti, u kterých z nějakého důvodu není únosná transplantace, dostávají jen standardní záchrannou léčbu, obvykle s platinovými cytostatiky. Špatnou prognózu mají nemocní, kteří po 1. linii léčby nedosáhli kompletní remise (CR), a pacienti, u nichž onemocnění progredovalo do 3 měsíců po terapii a/nebo během prvního roku po ukončení primární léčby (časný relaps). Osud pacientů s primárně refrakterním onemocněním nebo pacientů s druhým relapsem po HDT + ASCT (RR HL) je smutný – většinou umírají během dvou až tří let.

Velkou naději však v posledních letech přinesly studie s ADC (anti-drug conjugate) brentuximab vedotinem (BV), tvořeným monoklonální protilátkou anti-CD30 navázanou bílkovinným můstkem na mitotický toxin MMAE (monomethyl auristatin E). Brentuximab vedotin působí selektivně jen na CD30-pozitivní buňky: konjugát se naváže na receptor CD30 Hodgkinovy buňky a buňky Reedové/Sternbergovy (H/RS buňky) a je transportován do lyzosomu. Lyzosomální proteázy štěpí bílkovinnou vazbu monoklonální protilátky anti- CD30 a toxického MMAE, který způsobí destrukci tubulů (cytoskeletu), tím indikuje zástavu buněčného cyklu a apoptózu nádorové buňky. Buněk tumoru, H/RS buněk, je v postižené lymfatické uzlině jen 0,5–1 %, ostatní jsou buňky zánětlivého pozadí. Výsledkem je léčba přísně cílená jen na nádorové buňky.

Celková četnost léčebných odpovědí (ORR – overall response rate) po léčbě BV u pacientů s RR HL byla 75 %, z toho kompletní remise dosáhlo 34 pacientů (33 %). Povzbudivé je konečné hodnocení studie s pacienty s RR HL, která dokumentuje pětileté trvání kompletní remise u části těchto nemocných, léčených jen monoterapií BV. U 13 ze 34 pacientů (38 %) trvala CR v době posledního hodnocení více než 5 let; devět z těchto 13 pacientů (tj. 9 % všech zařazených do studie) bylo léčeno jen BV, bez další konsolidační léčby alogenní transplantací kmenových buněk. Četnost pětiletého OS celého souboru (102 pacientů) je 41 % a četnost pětiletého PFS činí 22 %; pacienti, kteří dosáhli CR po léčbě BV, mají pětileté OS 64 % a pětileté PFS 52 %. Konečné hodnocení prokázalo, že část nemocných s RR HL je léčitelná jen monoterapií BV.

Profil toxicity BV je poměrně příznivý. Z nežádoucích vedlejších účinků je nejvýznamnější neurotoxicita (v závislosti na kumulativní dávce BV). Způsobuje ji antitubulární působení MMAE v distálních neuronech. Periferní senzorickou neuropatii má více než 50 % pacientů (< 10 % stupně ≥ 3), periferní motorická neuropatie se vyskytuje u přibližně 10 % pacientů (< 5 % stupně 3).

U přibližně poloviny pacientů neuropatie vymizí, u jedné třetiny přetrvává v mírné formě. Závažnými, i když vzácnými nežádoucími vedlejšími účinky jsou akutní pankreatitida, těžké kožní reakce a progredující multifokální leukoencefalopatie. Pravděpodobným vysvětlením je skutečnost, že u některých pacientů buňky pankreatu v menší míře exprimují receptory CD30. Ostatní vedlejší účinky jsou mírné.

Centra intenzivní hematologicko-onkologické a transplantační péče v ČR mají s brentuximab vedotinem v léčbě relapsů po ASCT již několikaletou zkušenost, včetně komplikací a vedlejších účinků. Obecně je terapie dobře snášena, medikace se podává ambulantně v krátkodobé infuzi.

Na našem pracovišti sledujeme mladou pacientku, která je již tři roky ve třetí kompletní remisi po ukončení monoterapie BV (16 cyklů, 1,8 mg/m2 intravenózně v intervalu 3 týdnů).

Celý článek je dostupný jen pro předplatitele časopisu


Přihlášení

 

Předplatné

Více o předplatném

 
 
 
Jste odborný pracovník ve zdravotnictví?
Jsem odborníkem ve smyslu §2a Zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů, čili jsem osobou oprávněnou předepisovat léčivé přípravky nebo osobou vydávat léčivé přípravky.

Potvrzuji, že jsem se seznámil/a s definicí odborník
dle zákona č. 40/1995 Sb.
Potvrzuji, že jsem se seznámil/a s riziky, jimž se jiná osoba než odborník vystavuje, vstoupí-li na stránky určené pro odborníky