| Číslo: | 4 / 2017 (Obsah) |
| Rubrika: | Zprávy z klinických studií |
| Obor: | Neurologie |
Včasná léčba po první klinické demyelinizaci (FCDE) zpomaluje další průběh onemocnění u pacientů s roztroušenou sklerózou. Aktuální otázkou však bylo určit přínos časné versus opožděné léčby (DT) podkožním interferonem (IFN)-β1a v dávce 44 μg u pacientů s FCDE až za 60 měsíců po randomizaci. Nemocní, kteří dokončili 24měsíční dvojitě zaslepenou studii REFLEX, byli následně zahrnuti do jejího prodloužení (celkem 402/517; 77,8 %). Pacienti byli iniciálně randomizováni k IFN či placebu. V rozšíření původní studie pak pacienti léčení IFN pokračovali v nastavené léčbě 3x nebo 1x týdně a nemocní původně léčení placebem byli převedeni na podávání IFN 3x týdně. Po šedesáti týdnech od zahájení studie byla kumulativní pravděpodobnost druhé ataky nebo zhoršení skóre invalidity (EDSS) 44,6 % ve skupině původně léčené placebem, 40,7 % (p = 0,084) při léčbě 1x týdně a 39,2 % (p = 0,032) při léčbě 3x týdně. Pacienti intenzivně léčení od samého počátku měli na konci studie i výrazně méně nových lézí.
Celý článek je dostupný jen pro předplatitele časopisu