Celkové přežití a prognostické faktory u pacientů s pokročilým karcinomem ledviny léčených 1. linií cílené léčby – analýza databáze SEER

Číslo: 5 / 2017 (Obsah)
Rubrika: Klinické studie / Klinické studie s komentářem
Obor: Onkologie

Souhrn

Karcinom ledviny (RCC – renal cell carcinoma) představuje 80–85 % primárních renálních neoplazií. V době záchytu RCC má již asi 25–33 % pacientů metastázy a u dalších 20–40 % pacientů se metastázy vyvinou v průběhu léčby lokálního RCC. V 90. letech minulého století představovala standardní léčbu pokročilého RCC terapie cytokiny – kolem 6–8 % pacientů na ní dokázalo dosáhnout kompletní remise, ale její použití bylo limitováno častými projevy toxicity.

Léčba RCC prodělala v posledních desetiletích velký vývoj – bylo dosaženo pokroků v terapii, operačních výkonech i neinvazivních zobrazovacích metodách. Díky tomu se pětileté přežití pro pacienty s RCC zdvojnásobilo. Navzdory současné zvýšené incidenci RCC mortalita pacientů s touto malignitou od 90. let významně klesla.

Zavedení cílené terapie do klinické praxe znamenalo zásadní prodloužení celkového přežití (OS) pacientů s tímto nádorovým onemocněním oproti cytokinové léčbě. Cílená terapie je zaměřená zejména na inhibici signální dráhy vaskulárního endoteliálního růstového faktoru (VEGF) a molekuly mTOR. Zástupci cílené léčby jsou zejména tyrosinkinázové inhibitory receptoru pro VEGFR (TKI-VEGF – sunitinib, sorafenib, pazopanib, axitinib), inhibitory mTOR (everolimus, temsirolimus) a monoklonální protilátka proti VEGF (bevacizumab).

Prvním lékem pro cílenou terapii RCC, který v roce 2005 schválil Úřad pro potraviny a léčiva USA (FDA – Food and Drug Administration), byl sorafenib. V roce 2006 ho následoval sunitinib a v roce 2007 temsirolimus. Druhá schvalovací vlna přišla v roce 2009, kdy byly do praxe zavedeny everolimus, bevacizumab a pazopanib. V roce 2011 byl pro cílenou terapii RCC schválen axitinib. Za ranou éru cílené terapie se považuje období 2006–2009, pozdní éru cílené terapie představují roky 2010–2012.

Od doby zavedení cílené léčby se medián přežití pacientů s metastatickým RCC prodloužil z 10 na 20 měsíců. Je však třeba ověřit, zda s příchodem novějších léčiv cílené terapie bude trend zlepšování OS pokračovat. V centru zájmu klinických studií jsou nyní i prognostické faktory spojované s delším OS, které se pravděpodobně mění s tím, jak se mění doporučená schémata cílené léčby. V éře cytokinů byl vyvinut prognostický model MSKCC (Memorial Sloan- Kettering Cancer Center), který u pacientů zohledňuje přítomnost různých rizikových faktorů, podle nich je klasifikuje do různých prognostických skupin, a dodnes tak pomáhá při volbě nejvhodnější terapie RCC pro konkrétního pacienta. S příchodem cílené terapie se jeví jako užitečné tento prognostický model optimalizovat a vyhodnotit původní i nové relevantní prognostické faktory OS.

Komentář ke studii

MUDr. Tomáš Büchler, Ph.D.

Celý článek je dostupný jen pro předplatitele časopisu


Přihlášení

 

Předplatné

Více o předplatném

 
 
 
Jste odborný pracovník ve zdravotnictví?
Jsem odborníkem ve smyslu §2a Zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů, čili jsem osobou oprávněnou předepisovat léčivé přípravky nebo osobou vydávat léčivé přípravky.

Potvrzuji, že jsem se seznámil/a s definicí odborník
dle zákona č. 40/1995 Sb.
Potvrzuji, že jsem se seznámil/a s riziky, jimž se jiná osoba než odborník vystavuje, vstoupí-li na stránky určené pro odborníky