Adherence k léčbě subkutánně podávanými inhibitory TNF a hodnocení dávkového intervalu u pacientů se zánětlivou artritidou: analýza kanadské databáze

Číslo: 3 / 2019 (Obsah)
Rubrika: Fokus: Revmatologie
Obor: Revmatologie

Souhrn

Jako zánětlivé artritidy (IA) označujeme revmatoidní artritidu (RA), psoriatickou artritidu (PsA) a ankylozující spondylitidu (AS). Jedná se o choroby charakterizované závažnou bolestí, zánětem, progresivním poškozením kloubů a zhoršujícími se fyzickými funkcemi v průběhu času. Zavedení biologické léčby do klinické praxe, a to specificky inhibitorů TNF (TNFi), před zhruba 20 lety, znamenalo zásadní pokrok v léčbě IA. Postupně byly vyvinuty i biologické léky s jiným mechanismem účinku, které mohli revmatologové využívat. V Kanadě přesto stále zůstávají TNFi nejrozšířeněji používanými biologickými léky v revmatologii, a to zejména díky mnohaleté klinické zkušenosti s těmito léky a příznivým úhradovým kritériím.

Úspěch léčby však nezávisí pouze na pokročilosti léčby, ale také na adherenci pacienta k léčbě – tu WHO označila za nejdůležitější modifikovatelný faktor, který kompromituje léčebné výsledky. To potvrdily i výsledky klinických studií – bylo dokumentováno, že špatná adherence k léčbě měla u pacientů s RA negativní vliv na jejich léčebné výsledky. Řada studií ukázala, že adherence k léčbě je špatná zejména napříč chronickými chorobami (přibližně 50 % všech pacientů s chronickým onemocněním není adherentní ke svému předepsanému léčebnému režimu). U pacientů s RA byla zaznamenána adherence k chorobu modifikujícím antirevmatickým lékům (v závislosti na metodice a konkrétní práci) v rozmezí 30–80 %. Adherence k biologickým léčivům u pacientů s RA je podle dostupných prací variabilní (11–88 %).

Pozorované rozdíly ve výsledcích těchto studií mohou být alespoň částečně vysvětleny absencí referenčního standardu měření adherence a širokou variabilitou definice adherence a používané terminologie. Jedním z nejčastěji používaných způsobů měření adherence je parametr MPR (medication possession ratio). Hodnota MPR ≥ 0,8 (nebo 80 %) je běžně používanou hranicí adherence, nedávné studie nicméně navrhují tuto hranici posunout na MPR 90 % nebo ještě výše.

Faktorů, které mohou potenciálně ovlivnit pacientovu adherenci k léčbě, je mnoho – počínaje faktory zdravotního systému (přístup k terapii) a vztahem mezi pacientem a zdravotním systémem až po řadu faktorů spojených s pacientem (věk, pohlaví, vzdělání, socioekonomický status, názor na nemoc a terapii) nebo s terapií (účinnost, snášenlivost, pohodlnost, způsob a frekvence podávání léku, cena).

Subkutánně (s. c.) podávané TNFi dostupné v Kanadě a schválené pro léčbu RA, AS a PsA zahrnují golimumab (GLM), adalimumab (ADA), etanercept (ETA) a certolizumab pegol (CZP).

Celý článek je dostupný jen pro předplatitele časopisu


Přihlášení

 

Předplatné

Více o předplatném

 
 
 
Jste odborný pracovník ve zdravotnictví?
Jsem odborníkem ve smyslu §2a Zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů, čili jsem osobou oprávněnou předepisovat léčivé přípravky nebo osobou vydávat léčivé přípravky.

Potvrzuji, že jsem se seznámil/a s definicí odborník
dle zákona č. 40/1995 Sb.
Potvrzuji, že jsem se seznámil/a s riziky, jimž se jiná osoba než odborník vystavuje, vstoupí-li na stránky určené pro odborníky