Bezpečnost a účinnost nivolumabu u pacientů s pokročilým NSCLC léčených po progresi

Číslo: 3 / 2019 (Obsah)
Rubrika: Klinické studie / Klinické studie s komentářem
Obor: Onkologie, Pneumologie

Souhrn

Monoklonální protilátky proti PD-1 a PD-L1 jsou v současné době doporučovány do 2. a vyšších linií léčby pacientů s pokročilým nemalobuněčným karcinomem plic (NSCLC), u nichž došlo k progresi onemocnění na předchozí chemoterapii. Léčba těmito protilátkami vedla ve studiích III. fáze k prokazatelnému zlepšení celkového přežití (OS) v porovnání se standardní cytotoxickou léčbou.

Nivolumab je plně humánní IgG4 anti- -PD-1 monoklonální protilátka patřící mezi imunitní checkpoint inhibitory, která selektivně blokuje interakci mezi PD-1 a jeho ligandy PD-L1 a PD-L2. Pacienti léčení nivolumabem nebo jiným checkpoint inhibitorem mohou v porovnání s chemoterapeutiky zaznamenat odpověď s atypickými rysy (při léčbě může nakonec po iniciální progresi onemocnění dojít ke zmenšení nádoru). Aktivace nádoru předcházející klinické odpovědi pravděpodobně reflektuje buď přechodnou infiltraci nádoru imunitními buňkami, nebo chvilkový růst nádoru během prvotní imunitní odpovědi spuštěné checkpoint inhibitorem.

Jelikož zmenšení nádoru indukovanému imunoterapií mohou předcházet zánětlivé změny, může být hodnocení míry odpovědi na protinádorovou imunoterapii podle tradičních kritérií matoucí. Namísto kritérií RECIST v1.1 se tak v případě imunoterapeutik doporučuje používat kritéria irRECIST (immune-related RECIST) a iRECIST (modified immune-related RECIST). Tato kritéria zohledňující specifickou odpověď na imunoterapii jsou však stále používána spíše v rámci klinických studií než v běžné klinické praxi.

Progrese onemocnění byla vždy, u léčiv kromě imunoterapeutik, vnímána jako odraz selhávající léčby, a taková léčba byla proto následně ukončena. U imunoterapie je tomu jinak – možnost opožděné imunitní odpovědi naznačuje, že pacienti s progresí onemocnění by mohli mít prospěch z léčby checkpoint inhibitory pokračující i za hranici progrese. V souladu s touto hypotézou již byl dokumentován přínos v parametru přežití u skupiny nemocných s metastatickým melanomem a renálním karcinomem, kteří byli léčeni nivolumabem po progresi definované podle kritérií RECIST. Nedávno, v retrospektivní analýze studie OAK, zaznamenali pacienti léčení po progresi atezolizumabem signifikantně delší přežití po progresi (post-progression survival) v porovnání s pacienty, kteří byli převedeni na jinou terapii nebo v žádné další léčbě nepokračovali. O potenciálních rizicích nebo přínosech léčby nivolumabem po progresi pokročilého NSCLC u pacientů mimo klinické studie zatím neexistuje mnoho informací.

Komentář ke studii

MUDr. Libor Havel

Celý článek je dostupný jen pro předplatitele časopisu


Přihlášení

 

Předplatné

Více o předplatném

 
 
 
Jste odborný pracovník ve zdravotnictví?
Jsem odborníkem ve smyslu §2a Zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů, čili jsem osobou oprávněnou předepisovat léčivé přípravky nebo osobou vydávat léčivé přípravky.

Potvrzuji, že jsem se seznámil/a s definicí odborník
dle zákona č. 40/1995 Sb.
Potvrzuji, že jsem se seznámil/a s riziky, jimž se jiná osoba než odborník vystavuje, vstoupí-li na stránky určené pro odborníky