Farmakoterapie

Bezpečnost a účinnost nivolumabu u pacientů s metastatickým renálním karcinomem a s renálním onemocněním v konečném stadiu

Souhrn

Zavedení cílených léčiv dramaticky změnilo strategii léčby metastatického renálního karcinomu (mRCC). Inhibitory signální dráhy vaskulárního endoteliálního růstového faktoru (VEGF) však mohou být doprovázeny řadou nežádoucích účinků (NÚ), jako jsou hypertenze, proteinurie a renální toxicita. Poškozené renální funkce představují v léčbě mRCC zásadní překážku. Při použití tyrosinkinázových inhibitorů (TKI) může být vzhledem k renální toxicitě nezbytné snížení léčebné dávky, nebo dokonce ukončení terapie. V průběhu následné sekvenční terapie TKI musí být navíc také často zahájena hemodialýza.

Nivolumab je monoklonální protilátka cílící na PD-1, která byla schválena pro použití v sekvenční terapii, a to na základě výsledků studie III. fáze porovnávající nivolumab a everolimus. Protože je nivolumab imunoglobulin G4 o vysoké molekulární váze, nepředpokládá se, že by byl vychytáván na hemodialyzační membráně. Místo toho je metabolizován na peptidy nebo aminokyseliny, které jsou vyloučeny nebo zabudovány do jiných proteinů. Z těchto důvodů se očekává, že léčba nivolumabem má jen minimální účinek na renální funkce. Nicméně dosud nebyla realizována žádná kontrolovaná studie, která by se věnovala hodnocení bezpečnosti a účinnosti nivolumabu u pacientů v konečném stadiu renálního onemocnění (ESRD – end-stage renal disease).

Celý článek je dostupný jen pro předplatitele časopisu