Číslo: | 4 / 2019 (Obsah) |
Rubrika: | Kazuistiky / Klinická praxe |
Obor: | Gynekologie, Onkologie |
Autoři: | MUDr. Ivan Práznovec prof. MUDr. Jiří Špaček, Ph.D., IFEPAG |
Autoři - působiště: | Onkogynekologické centrum, Porodnická a gynekologická klinika LF UK a FN, Hradec Králové |
Epiteliální ovariální karcinomy (high-grade serózní karcinomy vaječníku a vejcovodu a dále primární karcinomy peritonea) mají mezi gynekologickými nádory stále nejvyšší mortalitu a nejhorší prognózu. Nejdůležitějším vstupním prognostickým faktorem je stadium onemocnění, přičemž co se týče záchytu časnějších stadií, stále nejsme příliš úspěšní (účinný screening neexistuje). V současné době dosahuje pětileté přežití u nejčastějšího klinického stadia III okolo 40 %. Břišní dutina je navíc anatomicky velmi komplikovaná, a tudíž i chirurgická léčba bude mít stále svoje limity. U většiny případů je toto onemocnění nutné považovat od samého začátku za pokročilé, často dokonce za systémové, u nějž je pouhá chirurgická léčba bez šance na úspěch. I přes značný pokrok v operačních technikách zůstává bazální součástí léčby systémová onkologická terapie a je nutné zdůraznit, že v historii léčby nádorů vaječníku zaznamenalo největší úspěch zavedení platinových derivátů. Případy rezistentní k platině mají obecně tu nejhorší prognózu. Conditio sine qua non v managementu pacientek s těmito nádory je jejich centralizace v onkogynekologických centrech s využitím možnosti víceoborové spolupráce (multioborové chirurgické intervence, multidisciplinární komise atd.).
Celý článek je dostupný jen pro předplatitele časopisu