Úvodní slovo

Číslo: 2 / 2020 (Obsah)
Rubrika: Minitéma čísla: Klinické zkušenosti s léčbou karcinomu prostaty
Obor: Onkologie
Autoři: Jana Katolická

Souhrn

Milé kolegyně, milí kolegové,

mám ráda cesty za teplem v době, kdy je v našich končinách chladno, vlezlo, pochmurno, zataženo či plískanice. Ještě v únoru jsem si užívala slunce, písek, moře, dobré jídlo a pití. To vše v době, kdy se začaly objevovat první zprávy o situaci v Itálii a karanténách uvalených na hotelové komplexy po Evropě. Přiznám se, že každé ráno při rozhrnování závěsů našeho pokoje jsem se s bázní dívala, zda mezi palmami po krásně udržované zelené trávě nechodí muži v bílých skafandrech. A protože jsem byla v zemi, kde zdravotnictví zdaleka nedosahuje úrovně toho našeho, tak jsem veškerým pocitům radosti dala naplno průchod až po dosednutí letadla na brněnské letiště.

V té chvíli jsem netušila, jaké budou dny budoucí. Jak já, jako onkolog, budu nucena změnit svůj přístup k léčbě, a jak změní svůj přístup k nádorovému onemocnění moji pacienti. O to více jsem ráda, že muži s karcinomem prostaty mají i v této nelehké době úžasný komfort. Při nutnosti kastrační léčby můžou přijít jednou za tři měsíce nebo jednou za půl roku. Díky tabletovým formám přípravků ARTA nemusejí minimálně tři měsíce navštěvovat zdravotnická zařízení. A díky těmto možnostem máme u nemocných, kteří potřebují chemoterapii, dostatek „bezpečného prostoru" pro její podání v chemostacionáři. S nadsázkou tedy můžu říct, že v době vyhlášeného nouzového stavu a přísných opatření mají muži se zaléčeným karcinomem prostaty minimální důvody pro jeho porušování.

Mojí ambulancí teď projde velmi malý počet pacientů. Najednou si uvědomuji, že ten normální, běžný cvrkot a rychlost každodenního dění mi vlastně hodně chybí. Že přiměřenou, i když někdy dosti velkou porci stresu mám vlastně ráda.

Určitě Vám teď do e-mailových schránek nebo na sociálních sítích přichází celá řada vtipů, povídání, básniček, písniček... Moje 74letá teta mi poslala toto zamyšlení – myslím, že je v něm hodně pravdy. Autora neznám a doufám, že mi nebude míti za zlé, že jsem jeho slova použila.

„Přestávali jsme si vážit zdraví, a proto jsme dostali takovou chorobu, abychom si uvědomili, že na něm záleží úplně nejvíc...

Přestávali jsme si vážit přírody, a proto jsme dostali takovou chorobu, aby byl pobyt v ní pro nás tak vzácný...

Přestali jsme umět fungovat v rodinách, a proto nás tato choroba zavřela do našich domovů, abychom se jako rodina opět naučili fungovat...

Přestávali jsme si vážit zdravotníků a lékárníků, a proto jsme dostali tuhle chorobu, abychom zjistili, jak jsou nepostradatelní...

Přestávali jsme mít úctu vůči učitelům, a proto nám tato choroba zavřela školy, aby si to rodiče mohli sami vyzkoušet...

Mysleli jsme si, že si můžeme koupit všechno, být kdekoli a s kýmkoli chceme, a proto jsme dostali takovou chorobu, abychom si uvědomili, že to vše není samozřejmost...

Náš volný čas jsme trávili v nákupních centrech, proto nám je tato choroba zavřela, abychom pochopili, že štěstí si nemůžeme koupit...

Zaměřovali jsme hodně pozornosti na náš vzhled a porovnávali se, proto nám tato choroba zakryla tváře, abychom pochopili, že v tom netkví naše krása..."

Celý článek je dostupný jen pro předplatitele časopisu


Přihlášení

 

Předplatné

Více o předplatném

 
 
 
Jste odborný pracovník ve zdravotnictví?
Jsem odborníkem ve smyslu §2a Zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů, čili jsem osobou oprávněnou předepisovat léčivé přípravky nebo osobou vydávat léčivé přípravky.

Potvrzuji, že jsem se seznámil/a s definicí odborník
dle zákona č. 40/1995 Sb.
Potvrzuji, že jsem se seznámil/a s riziky, jimž se jiná osoba než odborník vystavuje, vstoupí-li na stránky určené pro odborníky