| Číslo: | 6 / 2020 (Obsah) |
| Rubrika: | Klinické studie / Klinické studie s komentářem |
| Obor: | Onkologie |
Kolorektální karcinom (CRC) je v západních zemích druhou nejčastěji se vyskytující malignitou. Přibližně 20 % pacientů s CRC má v době stanovení diagnózy již přítomné jaterní metastázy a přibližně u 45 % pa cientů se metastázy vyvinou v dalším průběhu onemocnění. Prognóza pacientů s CRC se v posledních letech zlepšila, nicméně mortalita nemocných s refrakterním či metastatickým CRC (mCRC) zůstává nadále vysoká.
V posledních letech dochází k zavedení moderních léčebných postupů do běžné lékařské praxe s příznivým dopadem na prodloužení délky života naší populace. Tato skutečnost zapříčiňuje ale i vyšší incidenci zhoubných nádorů, neboť věk obecně patří mezi základní rizikové faktory. Až téměř třetina všech zhoubných nádorů je diagnostikována ve věku nad 70 let. Výsledkem bude změna nejenom ve zdravotním, ale i sociálním systému. Stárnutí je složitý biologický proces. Pro starší populaci je typická snížená schopnost homeostatických kompenzací, zvýšená polymorbidita, horší nutriční stav, snížená kvalita života apod. Onkologická léčba starší populace by měla být zahájena vzhledem k odhadované délce dožití, zhodnocení celkového stavu a na základě diskuse nad poměrem mezi přínosem a rizikem zvažované onkologické léčby. Pro tuto skupinu pacientů nelze zcela aplikovat léčebné standardy, které vycházejí z rozsáhlých randomizovaných klinických studií, v nichž je populace pacientů nad 70 let častokrát zastoupena jenom marginálně. Podobně nelze ani extrapolovat jejich léčebné výsledky, kdy průběh onemocnění a jeho odpověď na léčbu mohou být zcela odlišné od mladší skupiny nemocných. Typickým příkladem je imunoterapie, kdy se obecně udává její menší účinnost u starších pacientů.
Celý článek je dostupný jen pro předplatitele časopisu