Bezpečnost a úprava dávkování u pacientek léčených niraparibem

Číslo: 6 / 2020 (Obsah)
Rubrika: Klinické studie / Klinické studie s komentářem
Obor: Onkologie

Niraparib je perorálně podávaný inhibitor enzymů poly(ADP-ribóza)polymerázy 1 a 2 (PARP1 a PARP2), které podporují opravu DNA prostřednictvím aktivace excizní reparace bází. Tento mechanismus je obzvláště významný v buňkách s deficitem homologní rekombinace, jenž může být způsoben inaktivací genů BRCA1, BRCA2 či ATM. Nádory s deficitem homologní rekombinace jsou proto zvýšeně citlivé vůči inhibitorům PARP. Klinické studie ukázaly, že inhibitory PARP jsou účinné u různých typů malignit (a to nejen u nádorů s mutacemi BRCA); protinádorová aktivita niraparibu byla demonstrována u pacientů s karcinomem ovaria, nemalobuněčným karcinomem plic a karcinomem prostaty.

Komentář ke studii

MUDr. Josef Chovanec, Ph.D.

Klinickému komentáři předřazujeme stručný úvod do problematiky, ze kterého vyplývají základní charakteristiky onemocnění a známá úskalí léčby. Termín „ovariální karcinom – v současné době zahrnuje skupinu onemocnění, která mají různou etio patogenezi a histopatologické charakteristiky, avšak mají velmi podobnou klinickou manifestaci, nálezy na zobrazovacích metodách a laboratorní výsledky. Histopatologicky do této skupiny patří především karcinomy vaječníku, vejcovodu a primární peritoneální karcinom. V dospělém věku se přibližně v 90 % jedná o epiteliální karcinom, u kterého dále rozlišujeme 5 subtypů: low-grade serózní, high-grade serózní, endometrioidní, clear cell a mucinózní karcinom. Z vyjmenovaných subtypů se ve více než dvou třetinách setkáváme s variantou serózního karcinomu. Bylo zjištěno, že pa cientky se serózními ovariálními karcinomy bývají nosičkami autozomálně dominantně přenosné genetické mutace BRCA1 a 2 přibližně ve 14 18 %, somatické mutace v těchto genech bývají přítomny méně často (3 % nádorů). Více rozšířený je deficit v homologní rekombinaci, a to až u poloviny pa cientek s ovariálním karcinomem. Výše uvedené hereditární syndromy souvisejí s indispozicí nádorových buněk opravovat zlomy v DNA, což ve svém konečném důsledku vede k buněčné smrti. Inhibitory poly(ADP-ribóza)polymerázy 1 a 2 (PARPi) zasahují právě do systému reparace zlomů v DNA. Akumulace zlomů DNA je letální komplikace vedoucí k buněčné smrti. Jakou budou vlastně hrát inhibitory PARP v mana gementu terapie karcinomu vaječníku, vejcovodu a primárního peritoneálního karcinomu roli, musí být ještě předmětem dalšího zkoumání. Potvrdilo se, že tato skupina cílených terapeutik se stala základním pilířem léčby spolu s cytoredukčním výkonem, chemoterapií založenou na platinovém derivátu a antiangiogenní léčbou, díky zásadnímu prodloužení intervalu do progrese. Aktuálně probíhající klinické studie hodnotí přínos PARPi v adjuvantním podávání, tzn. po chirurgickém výkonu a 6 cyklech konvenční kombinace – chemoterapeutik paklitaxelu a karboplatiny. S trochou nadsázky je možné říct, že podobný vliv na sledované parametry přežívání nebyl od dob zavedení platinové chemoterapie Rosenbergem do systémové léčby ovariálního karcinomu zaznamenán.

Celý článek je dostupný jen pro předplatitele časopisu


Přihlášení

Předplatné

Více o předplatném

 
Jste odborný pracovník ve zdravotnictví?
Jsem odborníkem ve smyslu §2a Zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů, čili jsem osobou oprávněnou předepisovat léčivé přípravky nebo osobou vydávat léčivé přípravky.

Potvrzuji, že jsem se seznámil/a s definicí odborník
dle zákona č. 40/1995 Sb.
Potvrzuji, že jsem se seznámil/a s riziky, jimž se jiná osoba než odborník vystavuje, vstoupí-li na stránky určené pro odborníky