Imidapril

Číslo: 2 / 2005 (Obsah)
Rubrika: Profily léčiv
Obor: Kardiologie
Autoři: Prof. MUDr. Jiří Vítovec, CSc.
MUDr. Tomáš Doležal1
MUDr. Jiří Slíva1
Autoři - působiště: 1. interní kardioangiologická klinika, FN u sv. Anny, Brno
1 Ústav farmakologie 3. LF UK, Praha

Souhrn

Imidapril patří mezi inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu (ACE). Jako ostatní inhibitory ACE, je imidapril účinný v terapii hypertenze, srdečního selhání a diabetické nefropatie. V ČR je dostupný pod obchodním názvem Tanatril.

Charakteristika

Imidapril patří mezi inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu (ACE). Jako ostatní inhibitory ACE, je imidapril účinný v terapii hypertenze, srdečního selhání a diabetické nefropatie. V ČR je dostupný pod obchodním názvem Tanatril.

Mechanismus účinku

Systém renin-angiotenzin-aldosteron je základním faktorem regulace krevního tlaku, elektrolytové rovnováhy a objemové homeostázy. Základním produktem této osy je angiotenzin II, který působí v lidském organismu na mnoha úrovních (obrázek 1). Angiotenzin II má silné přímé vazokonstrikční účinky, zvyšuje aktivitu sympatiku a stimuluje uvolňování katecholaminů. Tyto účinky nastávají okamžitě a vedou k rychlému vzestupu krevního tlaku. Ve střednědobém horizontu působí angiotenzin II v ledvinách zvýšení zpětné resorpce sodíku a uvolňování aldosteronu, čímž se zvyšuje intravaskulární objem. K dlouhodobým nepříznivým účinkům angiotenzinu II patří zvýšená proliferace hladkých svalových buněk a hyperplazie fibroblastů, výsledkem je remodelace myokardu a stěny cévní. [1]


Obrázek č. 1

ft

Inhibitory ACE, mezi které patří také imidapril, blokují syntézu angiotenzinu II z angiotenzinu I a tím inhibují působení angiotenzinu II. Angiotenzin II sice může být produkován také tzv. alternativními cestami (chymáza, t-PA), na druhou stranu ale dochází k hromadění bradykininu, který příspívá k vazodilatačnímu účinku inhibitorů ACE. [2]

Farmakologické vlastnosti

Farmakodynamika

Imidapril má podobně jako ostatní inhibitory ACE kardioprotektivní, vazoprotektivní a nefroprotektivní účinky. Například v experimentální studii vedlo osmitýdenní podávání imidaprilu spontánně hypertenzním potkanům k regresi komorové hypertrofie, snížil se obsah kolagenu v myokardu a na rozdíl od amlodipinu se zlepšily také srdeční funkce. [3]

Imidapril příznivě ovlivňuje některé metabolické parametry, nebo alespoň nemá negativní vliv na metabolismus. V klinických studiích byl pozorován trend k poklesu hodnot LDL-cholesterolu, přičemž glykemie a inzulinemie ovlivněny nebyly. [4]

Farmakokinetika

Po perorálním podání je imidapril v játrech konvertován na účinný metabolit imidaprilát. Maximální plazmatické koncentrace dosahuje imidaprilát až po 6 hodinách (obrázek 2) a v tuto dobu je také možno očekávat maximální hypotenzní účinek. [5] V krevním oběhu je na plazmatické bílkoviny navázáno 85 % imidaprilu a 53 % imidaprilátu.

Dostatečnou kontrolu krevního tlaku během 24hodinového dávkovacího intervalu (při dávkování 1x denně) vyjadřuje hodnota trough-to-peak ratio, tedy poměr mezi hodnotou krevního tlaku v době nejvyššího účinku léku a hodnotou před podáním další dávky. Imidapril má tuto hodnotu vysokou, 84 %, což umožňuje pokrytí vzestupu krevního tlaku v rizikových ranních hodinách. [2]


Obrázek č. 2

ft

Porucha renálních funkcí vyžaduje úpravu dávkování imidaprilu. U pacientů s renální insuficiencí (Clcr = 0,3 ml/sec) došlo k vzestupu hodnot clmax a AUC na 6-, resp. 12násobek hodnot u zdravých jedinců. [6 Z těchto důvodů je imidapril kontraindikován u pacientů s clearance kreatininu pod 0,5 ml/sec. U pacientů s jaterní insuficiencí (stupeň A podle klasifikace Child-Pugh) nebyla pozorována významná změna v hodnotě farmakokinetických parametrů. [7] Léčbu se doporučuje zahajovat dávkou 2,5 mg denně.

Klinické studie

Klinická účinnost imidaprilu byla ověřována řadou randomizovaných, kontrolovaných studií, zejména při léčbě hypertenze a srdečního selhání.

Hypertenze

Hypertenze je jedna z nejčastěji léčených kardiovaskulárních chorob, a pro pacienta představuje vzhledem k možným komplikacím nemalé zdravotní riziko. Imidapril byl v této indikaci úspěšně zkoušen v řadě klinických studií, ve kterých byl porovnáván jednak proti placebu, jednak proti jinému antihypertenzivu. V případě mírné až středně závažné esenciální hypertenze vedl již během 2. týdne aplikace k poklesu diastolického i systolického krevního tlaku závislému na dávce (kumulativní účinnost 40,3 % při dávce 5 mg, 65,5 % při 10 mg a 76,5 % při 20 mg). [8] V dávkách 5 a 10 mg/den měl imidapril účinnost srovnatelnou s enalaprilem (71,3 vs 66,1 %; n = 231), oproti kterému však vykazoval nižší výskyt nežádoucích účinků, zejména suchého kašle (0,9 vs 7,0 %). [9] Podobných výsledků bylo dosaženo i v případě porovnávací 12týdenní studie s captoprilem 25 mg/den [10] či nifedipinem 20–40 mg/den. [11]

V jiné klinické studii byla léčba pacientů s těžkou hypertenzí (DTK ≥ 110 mg) spojena s poklesem krevního tlaku z původních 181/116 mm Hg na 154/98 mm Hg během 8 týdnů podávání (n = 22). [12] Účinnost imidaprilu však není pouze krátkodobá, o čemž svědčí i jednoroční studie, ve které aplikace 5–10 mg vedla ke stabilně nižším hodnotám krevního tlaku (n = 53). [13]

Imidapril vykazoval účinnost i v případě převedení z jiného inhibitoru ACE. Nejen že podávání imidaprilu obvykle vedlo k analogickému poklesu krevního tlaku, ale navíc výskyt NÚ spojených s léčbou byl oproti ostatním inhibitorům ACE nižší. [14]

Diabetická nefropatie

Diabetická nefropatie je nejčastější příčinou renálního selhání v rozvinutých zemích – vyskytuje se téměř u 40 % pacientů, kteří potřebují hemodialýzu. Podle současných doporučení jsou inhibitory ACE léky volby v prevenci progrese diabetické nefropatie, a především u diabetiků 1. typu jsou upřednostňovány před blokátory AT1-receptorů pro angiozenzin II (sartany).

Během 24 týdnů aplikace imidaprilu v dávce 5 mg/den byl pozorován u ambulantně léčených diabetiků 2. typu významný pokles proteinurie (z původních 1,1 ± 0,7 g/den na 0,8 ± 0,6 g/den), nastupující již po třech měsících léčby (p < 0,05). U pacientů bylo možné zároveň pozorovat mírné, avšak statisticky nevýznamné zvýšení glomerulární filtrace (1,18 oproti 1,23 ml/sec), které však bylo doprovázeno signifikantním poklesem renální vaskulární rezistence (p < 0,01).

V jiné studii vedlo podávání imidaprilu v dávce 5 mg/den k významnému poklesu albuminurie (p < 0,01) ve 4., 8. a 12. týdnu, jenž byl provázen i poklesem transferinu v moči. Tyto změny byly přímo úměrné dosaženým hodnotám krevního tlaku. [15]


Obrázek č. 3

ft

Ve studii JAPAN – IDDM bylo 79 pacientů randomizováno do skupin captoprilu v dávce 37,5 mg denně (26 pacientů), imidaprilu v dávce 5 mg denně (26 pacientů) a placeba (27 pacientů). Jednalo se o diabetiky 1. typu, u nichž nemoc propukla před 20. rokem věku. Hodnoty albuminurie byly u nich vyšší než 30 mg/den a hodnoty sérového kreatininu nižší než 177 µmol/l. Ve studii bylo jen 18 % pacientů s hypertenzí. Po průměrné době sledování 1,48 roku byla albuminurie významně snížená ve skupinách imidaprilu (p < 0,001) a captoprilu (p = 0,043) ve srovnání s placebem (obrázek 3). Ve skupině placeba vzrostla albuminurie o 72%, imidapril ji snížil o 41 % a captopril o 6 %. Při sledování makroalbuminurie (hodnoty vyšší než 300 mg/24 hodin) činil pokles po léčbě imidaprilem 48 %.


Obrázek č. 4

ft

Srdeční selhání a kardiomyopatie

Účinnost imidaprilu v dávkách 2,5, 5 a 10 mg byla v průběhu 3 měsíců testována u pacientů (n = 244) se srdečním selháním třídy II–III podle NYHA. Během léčby vedla nejvyšší dávka v porovnání s placebem ke statisticky významnému (p < 0,02) zvýšení stupně tolerované tělesné aktivity. Zároveň bylo možné v plazmě pozorovat signifikantní pokles mozkového i atriálního natriuretického peptidu (BNP a ANP) (p < 0,05). [16]

Toto zjištění je podpořeno i experimentálními studiemi, ze kterých rovněž vyplývá, že inhibitory ACE jsou schopny významně zlepšit parametry srdeční aktivity během srdečního selhání vzniklého jako důsledek proběhlého infarktu myokardu. Tento jev je podmíněn mj. zejména tím, že takto postižený myokard je méně citlivý na přítomné katecholaminy. Imidapril se ukázal v této souvislosti na modelových zvířatech velmi účinný, když zvyšoval denzitu β-receptorů na povrchu buněk a vedl tak ke snížení sympatického tonu. [17,18]

Bezpečnost a snášenlivost

Je známo, že zahájení antihypertenzní léčby může být provázeno výrazným poklesem krevního tlaku, spojeným s vertigem, slabostí, poruchami vědomí, popřípadě i synkopou. K typickým nežádoucím účinkům inhibitorů ACE však patří především výskyt suchého kašle. V případě imidaprilu se nicméně tento účinek zdá být do jisté míry potlačen, a v klinických studiích je imidapril dokonce hodnocen jako srovnatelný s placebem, což je zřejmě dáno prakticky nulovým ovlivněním plazmatických koncentrací prostaglandinu PGF a tromboxanu TXB2. [19,20]

V japonské metaanalýze dvojitě zaslepených klinických studií, ve kterých byly různé přípravky ze skupiny inhibitorů ACE (perindopril, trandolapril, lisinopril, quinapril, ramipril, aj.) porovnávány s enalaprilem jako zlatým standardem, se ukázalo, že výskyt suchého kašle po imidaprilu je velmi nízký, blížící se výskytu po placebu – 0,9 % vs 7 % po enalaprilu (viz obrázek 4). [21]


Obrázek č. 5

ft

V překřížené (cross-over: 12 + 12 týdnů) klinické studii se 489 pacienty zaměřené primárně na výskyt suchého kašle byla incidence tohoto nežádoucího účinku 2,5krát vyšší ve skupině enalaprilu než ve skupině imidaprilu. Ve druhé části studie byli pacienti léčení enalaprilem převedeni na imidapril a výskyt suchého kašle se snížil o 52,9 %. [20]

Popsaný nízký výskyt suchého kašle po imidaprilu, opakovaně potvrzený v klinických studiích, je vysvětlován silným ovlivněním přeměny angiotenzinu I na angiotenzin II při současné mírné inhibici degradace bradykininu, který je pokládán za vyvolávající faktor suchého kašle po inhibitorech ACE (obrázek 5).


Obrázek č. 6

ft

Ačkoliv bývá v souvislosti s podáváním inhibitorů ACE popisováno možné zhoršení ledvinných funkcí vyúsťující až do akutního ledvinného selhání, v dostupné literatuře nebyl takový účinek imidaprilu dosud popsán. Některé studie popisují pouze mírný, a tedy i statisticky nevýznamný nárůst plazmatické koncentrace urey a kreatininu. [22]

Z ojedinělých a velmi sporadických nežádoucích účinků je třeba uvést nevolnost či průjem, popřípadě postižení jater či pankreatu. Sporadicky byly hlášeny i kožní změny, blízké všem zástupcům této lékové skupiny – pruritus, exantém, urticaria, event. i angioedém apod.

Je však třeba upozornit i na možný vzestup kalemie v důsledku inhibice aldosteronu. [16]

Lékové interakce

Vzhledem k již zmíněnému příznivému vlivu inhibitorů ACE, tedy i imidaprilu, na koncentraci plazmatického kalia je nezbytná velká opatrnost při současném podávání kalium šetřících diuretik. Diuretika obecně působí na výslednou hodnotu krevního tlaku aditivně až synergicky, a lze tedy při jejich podávání očekávat hypotenzní reakci. [23,24] Hypotenzivní účinek může být rovněž umocněn podáním anestetik, antipsychotik, alkoholu či jiných látek ze skupiny antihypertenziv. Naopak snížený antihypertenzní účinek lze očekávat při současném podání nesteroidních antirevmatik, rifampicinu, sympatomimetik či antacid. Zatímco antacida mohou snížit stupeň absorpce imidaprilu, rifampicin snižuje plazmatickou koncentraci farmakologicky účinného metabolitu imidaprilátu. [25]

Z údajů získaných při podávání jiných inhibitorů ACE je popisováno riziko možného omezení eliminace lithia. [26] Současné podání allopurinolu, procainamidu, některých cytostatik či kortikosteroidů může dokonce vést k leukopenii. [27]

Jelikož byla v literatuře na preklinické úrovni zkoušení popsána schopnost imidaprilu snižovat stupeň inzulinové rezistence, lze očekávat, že současná aplikace perorálních antidiabetik může vést k nižším koncentracím plazmatické glukózy. [28]

Dávkování

Léčba imidaprilem se zahajuje dávkou 5 mg jednou denně. Jestliže není během 3 týdnů dosaženo optimální kontroly krevního tlaku, má být denní dávka zvýšena na 10 mg. Tato dávka byla definována jako nejúčinnější denní dávka. Přesto u malého počtu pacientů může být nutné zvýšit denní dávku na 20 mg (maximální doporučená denní dávka), nebo raději zvážit kombinační léčbu s diuretiky.

Závěr

Imidapril je v Evropě poměrně novým dlouhodobě působícím inhibitorem ACE, přestože jinde ve světě je používán již řadu let. Imidapril splňuje farmakokinetické požadavky na moderní antihypertenzivum, má pomalý nástup účinku a dlouhý biologický poločas eliminace, umožňující podávání jednou denně s vysokým poměrem trough-to-peak (84 %). Podobně jako ostatní inhibitory ACE má imidapril kardioprotektivní, vazoprotektivní a nefroprotektivní vlastnosti. Účinnost imidaprilu byla ověřena u hypertenze, srdečního selhání a diabetické nefropatie. Imidapril je metabolicky neutrálním antihypertenzivem. Významnou výhodou oproti ostatním inhibitorům ACE je nízký výskyt suchého kašle.

Literatura

     
  1. Song JC, White CM. Clinical pharmacokinetics and selective   pharmacodynamics of new angiotensin converting enzyme   inhibitors: an update. Clin Pharmacokinet 2002;41:207–24.  
  2.  
  3. Harder S, Thurmann PA, Ungethum W. Single dose and steady   state pharmacokinetics and pharmacodynamics of the   ACE-inhibitor imidapril in hypertensive patients. Br J Clin   Pharmacol 1998;45:377–80.  
  4.  
  5. Yokota S, Naito Y, Yoshida H, Ohara N, Adachi T, Narita H.   Cardioprotective effects of an angiotensin-converting-enzyme   inhibitor, imidapril, and Ca2+ channel antagonist, amlodipine,   in spontaneously hypertensive rats at established stage   of hypertension. Jpn J Pharmacol 1998;77:79–87.  
  6.  
  7. Watanabe T. Glucose metabolism during treatment with imidapril   hydrochloride in essential hypertension. Jpn Pharmacol   Exp 1991;19:4203–10.  
  8.  
  9. Harder S, Thurmann PA. Pharmacokinetic and pharmacodynamic   interaction trial after repeated oral doses of imidapril   and digoxin in healthy volunteers. Br J Clin Pharmacol 1997;   43:475–80.  
  10.  
  11. Hoogkamer JF, Kleinbloesem CH, Nokhodian A, et al.   Pharmacokinetics of imidapril and its active metabolite imidaprilat   following single dose and during steady state in patients   with chronic renal failure. Eur J Clin Pharmacol   1998;54:59–61.  
  12.  
  13. Hoogkamer JF, Kleinbloesem CH, Nokhodian A, et al.   Pharmacokinetics of imidapril and its active metabolite imidaprilat   following single dose and during steady state in patients   with impaired liver function. Eur J Clin Pharmacol 1997;   51:489–91.  
  14.  
  15. Saruta T, Omae T, Iimura O. Efficacy and safety of imidapril   (ACE/TA-6366), angiotensin I converting enzyme inhibitor, in   monotherapy on essential hypertension – multiclinic open   trial. J Clin Ther Med 1991;7:2485–504.  
  16.  
  17. Saruta T, Omae T, Kuramochi M, et al. Imidapril hydrochloride   in essential hypertension: a double-blind comparative study   using enalapril maleate as a control. J Hypertens.Suppl 1995;   13 Suppl 3:523–30.  
  18.  
  19. Huang PJ, Chien KL, Chen MF, Lai LP, Chiang FT. Efficacy and   safety of imidapril in patients with essential hypertension: a   double-blind comparison with captopril. Cardiology 2001;   95:146–50.  
  20.  
  21. van der Does R, Euler R. A randomized, double-blind, parallelgroup   study to compare the anti-hypertensive effects of imidapril   and nifedipine in the treatment of mild-to-moderate essential   hypertension. J Int Med Res 2001;29:154–62.  
  22.  
  23. Saruta T, Yoshinaga K, Arakawa K. Clinical effect of a new angiotensin   converting enzyme inhibitor, imidapril (ACE/TA-   6366) in patients with severe hypertension – multicenter open   trial. Clin Rep 1991;25:4809–25.  
  24.  
  25. Saruta T, Omae T, Iimura O. Efficacy and safety of imidapril   (ACE/TA-6366), angiotensin-converting enzyme inhibitor,   on essential hypertension in long-term treatment. J Clin   Ther Med 1991;7:2735.  
  26.  
  27. Sawayama T. Evaluation of the usefulness of imidapril hydrochloride   in antihypertensive therapy: Evaluation of switching   from therapy with other ACE inhibitors. Jpn J Clin   Exp Med 1999;76:619–28.  
  28.  
  29. Oda H, Kachi R, Ohashi H. Clinical usefulness of imidapril   hydrochloride in diabetic nephropathy with hypertension.   Prog Med 1995;15:2093–8.  
  30.  
  31. van Veldhuisen DJ, Genth-Zotz S, Brouwer J et al. Highversus   low-dose ACE inhibition in chronic heart failure: a   double-blind, placebo-controlled study of imidapril. J Am   Coll Cardiol 1998;32:1811–18.  
  32.  
  33. Sethi R, Shao Q, Ren B, Saini HK, Takeda N, Dhalla NS.   Changes in beta-adrenoceptors in heart failure due to myocardial   infarction are attenuated by blockade of renin-angiotensin   system. Mol Cell Biochem 2004;263:11–20.  
  34.  
  35. Tappia PS, Liu SY, Shatadal S, Takeda N, Dhalla NS, Panagia   V. Changes in sarcolemmal PLC isoenzymes in postinfarct   congestive heart failure: partial correction by imidapril. Am   J Physiol 1999;277:H40–H49.  
  36.  
  37. Nishikawa Y, Ogawa S. Incidence of cough induced by imidapril   in patients with hypertension with enalapril-associated   cough. Curr Ther Res 1997;58:601–8.  
  38.  
  39. Saruta T, Arakawa K, Iimura O et al. Difference in the incidence   of cough induced by angiotensin converting enzyme   inhibitors: a comparative study using imidapril hydrochloride   and enalapril maleate. Hypertens Res 1999;22:197–202.  
  40.  
  41. Sasaguri M, Arakawa K. An Outlook of ACE inhibitors.   Biomed Ther 2005;30:923–924.  
  42.  
  43. Vandenburg MJ, Mackay EM, Dews I, Pullan T, Brugier S.   Dose finding studies with imidapril – a new ACE inhibitor.   Br J Clin Pharmacol 1994;37:265–272.  
  44.  
  45. Romero R, Castellote E, Ocon J, Wagner B. Controlled multicenter   study with quinapril, hydrochlorothiazide, and   combination in patients with moderate to severe hypertension.   J Cardiovasc.Pharmacol 1995;26:114–8.  
  46.  
  47. Vlasses PH, Ferguson RK, Chatterjee K. Captopril: clinical   pharmacology and benefit-to-risk ratio in hypertension and   congestive heart failure. Pharmacotherapy 1982;2:1–17.  
  48.  
  49. Yamanaka K, Morikawa S, Murata K et al.   Radioimmunoassay for imidapril, a new angiotensin-converting   enzyme inhibitor, and imidaprilat, its active metabolite,   in human plasma and urine. J Pharm Biomed Anal   1996;14:281–7.  
  50.  
  51. DasGupta K, Jefferson JW, Kobak KA, Greist JH. The effect   of enalapril on serum lithium levels in healthy men. J Clin   Psychiatry 1992;53:398–400.  
  52.  
  53. Rabinad EE, Ingelmo MM, Martinez AA, Alsina J, Balcells   GA. Captopril in essential hypertension. Br J Clin Pharmacol   1982; 14 Suppl 2:103S–5S.  
  54.  
  55. Viana AY, Oshida Y, Han YQ, Koshinaka K, Sato Y. Effects   of imidapril, an angiotensin-converting enzyme inhibitor,   on insulin sensitivity and responsiveness in streptozotocininduced   diabetic rats. Horm Metab Res 2004;36:34–8.  

Celý článek je dostupný jen pro předplatitele časopisu


Přihlášení

 

Předplatné

Více o předplatném

 
 
 
Jste odborný pracovník ve zdravotnictví?
Jsem odborníkem ve smyslu §2a Zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů, čili jsem osobou oprávněnou předepisovat léčivé přípravky nebo osobou vydávat léčivé přípravky.

Potvrzuji, že jsem se seznámil/a s definicí odborník
dle zákona č. 40/1995 Sb.
Potvrzuji, že jsem se seznámil/a s riziky, jimž se jiná osoba než odborník vystavuje, vstoupí-li na stránky určené pro odborníky